Leica v rukou mistrů

Podobně jako se stala značka Harley-Davidson kultovní mezi milovníky klasických motocyklů, s Leicou je to mezi fotografy. Takový status by však Leica nezískala nebýt několika fotografů, jejichž dílo výrazně ovlivnilo pozdější směřování fotografie. Kdo mezi ně patří?

Filmová fotografie se od té digitální liší hned v několika směrech. Pomineme-li však způsob vzniku obrazu, jeho zpracování a cestu až k finální fyzické fotografii, je rozdílný také celkový přístup k samotné technice.

Současná doba přeje v mnoha oborech výrazné automatizaci a s příchodem umělé inteligence do oborů, kde bychom to dříve stěží předpokládali, se požadavky a přání mnoha amatérských fotografů, respektive zájemců o fotografii značně proměňují.

Ostatně stačí porovnat dobu předdigitální, kdy jste si mohli pořídit fotoaparát velmi jednoduchý, pokud jste neměli fotografické ambice, anebo pokročilejší modely zrcadlovkové konstrukce, které už byly náročnější na znalosti uživatele. Digitální fotografie a schopnosti fotografování současných mobilních telefonů vše změnily.

Fotografie a výběr vhodného fotoaparátu se tak v mnoha případech přetavily do pročítání a porovnávání technických parametrů konkrétních fotoaparátů a soutěžení o to, kdo nabídne lepší výstup s využitím automatizovaných funkcí nebo kdo má lepší a rychlejší automatické ostření. Samotná fotografie a její obsah se pak zejména u hobby fotografů dostává až na druhou kolej a technika hraje prim.

V dobách filmové fotografie byl tento trend sice také pozorovatelný, ovšem nebyl tím dominantním, navíc se týkal především zrcadlovek, které přicházely s celou řadou inovací. Věřím, že předchozí řádky nevyzněly jako opovrhování digitální fotografií, rozhodně tak nebyly myšleny.

Spíš mě velmi mrzí fakt, že dnes už fotí prakticky kdokoliv a cokoliv, ale málokdo dbá na obsah, kompozici a správné světlo. Pro mnoho fotografujících (záměrně zde nepoužívám slovo fotografů) je bohužel důležité to, aby měl snímek co největší rozlišení, nebyly vidět vrásky kolem očí, které foťák vyhladí, a aby byla fotka pořádně a sytě barevná, i když reálu to třeba vůbec neodpovídá.

Nedávno jsem narazil na krásnou ilustraci tohoto stavu: Muž přijde na návštěvu k příbuzným, kdy mu švagrová říká: „Ty máš moc hezký fotky, to musíš mít hodně drahej foťák, že?“ Po obědě se tedy muž obrátí na hostitelku a odvětí: „Marie, bylo to moc dobré, musíš mít asi hodně drahé nádobí, ve kterém vaříš, že?“

Není to v přístroji, ale v oku!

Možná si říkáte, k čemu tak dlouhý úvod? Inu, považuji jej za důležitý, mnoho fotografů v době filmové fotografie zkrátka příliš neřešilo techniku, kterou používali, ale stěžejní pro ně bylo zachytit na snímku konkrétní atmosféru místa, kde se nacházeli a fotografie pořizovali.

Prakticky jediným a zásadním požadavkem na techniku byla spolehlivost a přesnost, což je obvykle dovedlo k pořízení fotoaparátu Leica, které právě v tomto vynikaly. Přidejme k tomu ještě dálkoměrnou konstrukci ve velmi kompaktním těle spárovaném s objektivy vynikající optické kvality a výsledkem je fotoaparát snadno přenosný a poměrně nenápadný.

Dálkoměrná konstrukce s sebou navíc nese dvě specifika. Jedním z nich je samotný hledáček, který...

Celý článek najdete v zářijovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!