Jan Stria ze svých koníčků neslevuje

Honza je pilný, hodně pilný člověk. Rád si s ním povídám. Vše, co řekne, sedí a hlavně drží slovo a je (dle mého názoru) velký perfekcionista. Například každý rok připravuje nástěnný kalendář a ani letos neudělal výjimku. Krajiny Čech i zahraničí. Moc se mi líbil, a tak slovo dalo slovo a je tu zase po čase rozhovor.

Honzo, už to myslím budou dva roky, co jsme se na našich stránkách viděli, a ty pilně tvoříš, vyučuješ a… Co vše se u tebe za tu dobu událo?
Naposledy to bylo s testem makroobjektivu Canon RF 100 mm L f/2,8 IS USM a je to něco přes dva roky. Od té doby uteklo dost času a připadá mi, že utíká čím dál rychleji. Možná je to tím, že neslevuji ze svých koníčků, kterými jsou jak sport a cestování, tak právě i fotografování. Během té doby jsem začal více běhat. Od dětství jsem běh nevyhledával ani ho neměl nijak zvlášť v oblibě. V posledních letech jsem ale zjistil, že je to pro mě i mé tělo úžasný relax, krásně si při běhu vyčistím hlavu a také udržím fyzičku, kterou využiji při mnohých výletech do hor. Potvrdilo se mi totéž jako při jízdě na kole: díky běhu jsem už objevil několik kouzelných zákoutí, do kterých bych jinak asi ani nezavítal. Vznikla tak například fotka podzimní louky u nás v Podkrkonoší.

Pod vedením profesionálního trenéra jsem přičichnul ke strukturovanému a hlavně smysluplnému tréninku. Běh tak pro mě získal nový rozměr a začal mě víc bavit. Postupně jsem vyzkoušel i nějaké závody, ne snad z důvodu poměřit se s ostatními, ale zažít tu atmosféru, kterou jsem v minulosti poznal při závodech horských kol. Vše pak vyvrcholilo zhruba půlročním poctivým maratonským tréninkem. Minulý rok v květnu jsem se postavil na start pražského mezinárodního maratonu, zažil neskutečnou atmosféru, energii a v cíli prožil euforii z toho, že jsem ho v pořádku dokončil. S výsledkem jsem spokojený moc nebyl, trénink byl zaměřený na lepší čas, takže je stále co zlepšovat. Běhat jsem nepřestal a rád během podporuji různé dobročinné akce.

Dalším sportem, který provozuji, je freediving neboli potápění na nádech. Bude to znít zvláštně, ale dostal jsem se k tomu při focení krajiny. Kamarád, který se v té době ještě věnoval krajinné fotografii, je shodou okolností i aktivní freediver, dokonce bývalý instruktor freedivingu. Kdysi jsem se věnoval přístrojovému potápění, mám certifikaci CMAS, a jelikož je voda mým oblíbeným elementem, netrvalo dlouho, než jsem si oblíbil i potápění na nádech. Začal jsem pravidelně trénovat a díky tomu jsem poznal úplně jinou partu lidí, se kterou jsem cestoval například na jih Egypta, kde jsme se v národních parcích potápěli do jeskyní, k potopeným vrakům nebo třeba s hejnem divokých delfínů. Otevřel se mi zas úplně jiný svět a vyzkoušel jsem i focení zajímavých zvířat pod vodou. Jednou z fotografií pořízenou pod egyptskou mořskou hladinou na nádech je trnucha modroskvrnná při ranním lovu. Ta byla vyfocená kamerkou GoPro a s ní jsem se zvítězil v Czech Nature Photo 2019.

Naposledy jsem se potápěl na nádech letos v dubnu na Islandu, mezi evropskou a americkou tektonickou deskou, kde byla až neuvěřitelně čistá a zároveň doslova ledová voda. Měla +2 °C, teplota vzduchu byla +1 °C a sněžilo. Také jsem několikrát navštívil Kostariku, zemi skýtající nepřeberné možnosti fotografování divoké přírody. V každé její části se i díky různým nadmořským výškám vyskytují jiné druhy živočichů: žab, hadů, hmyzu, ptáků i savců. Však právě na obálce časopisu FotoVideo 06/2021 byla žabka, kterou jsem tam vyfotil. Při jedné z cest zaměřené pouze na fotografování zvířat se mi podařilo vyfotit i několik krajinek. Jednou z nich je fotka zapadajícího slunce na západním pobřeží Kostariky.

Ukázalo se, jak dobré je mít k dispozici někoho místního, který zná i různá zákoutí a krásné výhledy. Když jsme zaparkovali a zkraje silnice poprvé uviděli tuhle skoro neuvěřitelnou a snad až kýčovitou scénu, pamatuji si, že jsem měl neskutečnou radost. Nemohl jsem se toho výhledu nabažit, zůstali jsme až do západu slunce. Mimochodem, jedná se o panorama focené z ruky, protože na stativ nebylo u silnice místo. Cestuji samozřejmě i po naší krásné zemi a stále objevuji nová a zajímavá místa – a že je stále co objevovat.

S fotografováním souvisí i workshopy a přednášky, které se uskutečňují jednak pod hlavičkou Canonu, ale i individuálně. Musím se přiznat, že nejsem rozený řečník, spíše introvert, takže ze začátku je na mně nervozita znát, ale ta pak opadne a vše se pro mě – a věřím, že i pro účastníky – odehrává v příjemné pohodě. Baví mě předávat zkušenosti a vždy...

Celý článek najdete v prosincovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!