Jaký je Berlín s Lucií Mojžíšovou?

Tentokrát jsem na své mnohdy dost nejapné otázky dostal neuvěřitelně podrobné odpovědi. Lucka ráda povídá a při tom se stále směje. Mám rád její vyprávění a věřím, že se i vám bude líbit. Stihla toho opravdu moc, ostatně posuďte sami.

Lucie, nedávno ses vrátila ze dvou cest do Francie a Berlína. Zajímá mě ta druhá, jezdím do Berlína často a vždy tam vidím něco nového, co mě pozitivně naladí. Takže prakticky: čím je i pro fotografku-cestovatelku jako ty Berlín tak zajímavý?
Ahoj, Rudo, děkuji za rozhovor. Budu upřímná, když jsem jela do Berlína, netušila jsem moc, co mě tam čeká. Pokud jedu jen tak s foťákem a nemám přesný cíl, je pro mě nejlepší si nechat otevřenou hlavu, mysl a připravený foťák v pohotovostní poloze, oči na stopkách, dobrou náladu a nechat se vést, kam mě příležitost a dobré světlo zavane.

Věděla jsem jen, že strávím dva dny chozením převážně po Ostrově muzeí a muzeích jak zvenku, tak uvnitř. Berlín mě uchvátil už první večer, kdy jsem vyrazila do první galerie Fotografiska a sluníčko osvítilo berlínské ulice zlatavým světlem. Pohybovala jsem se kolem Ostrova muzeí a místní ulice plné architektonických skvostů, muzeí, galerií, restaurací a podobně vizuálně atraktivních míst nabídly během teplého jarního večera mnoho místních příběhů, které se daly vyfotit.

Berlín je kulturní evropské město, s mnoha etniky a příběhy, které se v něm potkávají, a z pohledu street fotografky je pořád na co koukat.

Ano, je to velmi kulturní město, dokonce má už 200 let slavný Ostrov muzeí, který je zapsán na seznam UNESCO coby komplex pěti významných muzeí. Co vše se tam dá nafotit?
Můj výlet byl na muzea zaměřený a krom několika, která jsem navštívila i mimo tento ostrov, jsem strávila celou dobu na něm a v okolních uličkách. Pokud se tam vydáte, hned na začátek bych ráda upozornila, že mimo tradičního pondělí má většina muzeí zavřeno i v úterý, takže doporučuji k návštěvě jiný den.

Ostrov muzeí (německy Museumsinsel) se nachází v severní části ostrova na Sprévě přímo v centru Berlína. Dle Wikipedie obsahuje pět světově významných muzeí (já jich napočítala na mapě šest). V okolních ulicích (ne přímo na ostrově, ale stačí přejít most) se však nachází další muzea, galerie, katedrála, palác a jiné zajímavé budovy. Na Berlíně mě hodně baví, jak přistupují k obnově památek a třeba po desítkách let zbourají něco, co funguje jen proto, aby postavili něco, co tam bylo předtím. Po výkladu místního průvodce Klause Wehnera jsem skoro měla pocit, jako by kulturní centrum bylo lego, které se furt mění, upravuje, přistavuje, bourá, s čím se nesouhlasí a zase znovu obnovuje. Je mi jasné, že za to může i složitá historie Berlína.

Měla jsem krásný program, který mi nachystala organizace VISIT Berlin a tak jsem se jejich tipy a doporučeními snažila řídit, protože oni nejlépe vědí, která výstava stojí za návštěvu. Hned po příjezdu ve večerních hodinách jsem vyrazila do Fotografisky (Oranienburger Strasse 54, 10117 Berlin, otevřeno do 23 hodin), což je skvělé, protože v této době jsou ostatní muzea zavřená. Byla jsem uchvácena. Zajímavá urbexová budova, doplněná o moderní prvky s restaurací, ateliérem a obchodem ve spodním patře, láká ke vstupu. Hned za pokladnou se dostanete k pografitovanému schodišti, kde vede středem světelná instalace.

Po barevném schodišti, kde jsou posprejované zdi, sloupy a schody, vystoupáte do prvního patra, kde je na zrcadle text: There are no rules in photography, it’s art. Frank Ockenfels. Věděla jsem, že se mi tam bude moc líbit. V horních patrech jsou stálé i dočasné expozice, velmi zajímavě a dramaticky nasvícené. Některé jsou pohyblivé a interaktivní. Každé patro bylo naprosto jiné a vše propojené prostory s grafity a barevnými stěnami. Fotografická nádhera! Cestou do hotelu jsem si užívala čilý večerní život a fotografovala streetovky.

Další den jsem začala prohlídkou s Klausem Wehnerem, který mě provedl po Ostrově muzeí, popovídal o historii, co v kterém muzeu najdu a které muzeum a proč je zavřené. Baví mě místní památníky, třeba připomínka upálení knih na Bebelplatzu, kdy najdeme v chodníku okna pod náměstím a přes ně vidíme prázdnou knihovnu. Je to nenápadné, ale silné.

Nejznámější (aspoň pro mě) Pergamonovo muzeum se už dlouhé roky opravuje, a tak není možné Pergamonský oltář ani Ištařinu bránu navštívit. Ta mě láká už odmala. Ale aby nebyli turisté ochuzení, bylo vystavěno Pergamon muzeum – Panorama (provizorní), kam jsem se vydala. Expozice odkazuje právě na Pergamonský oltář, podle kterého se muzeum jmenuje. Najdeme v něm sochy, reliéfy, historii, ale také projekci oltáře.

Moc se mi líbí vizualizace soch, kdy ve zrychleném tempu proběhne celý den a můžeme v detailech sledovat, jak se mění během dne a roku stíny a tím i výrazy různých postav. Připadalo mi báječné, že si u vstupu do každého muzea můžete půjčit audioprůvodce a sluchátka. Jen by člověk musel mít na každé muzeum tak týden, aby si...

Celý článek najdete v červnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!