Jak vymáčknout maximum ze systémového kompaktu

Publikováno: 3. ledna 2017 | autor Petr Březina
Jak vymáčknout maximum ze systémového kompaktu

Bezzrcadlovky − či jinak systémové kompakty − se již dostaly na úroveň zrcadlovek a v některých případech je v podstatě i předběhly. Ruku v ruce s vysokou obrazovou kvalitou jde také velké množství dostupných funkcí, které systémové kompakty nabízejí.

V různých recenzích fotoaparátů OM-D bývá pravidelně uváděno mezi negativy příliš rozsáhlé menu. Je však velmi sporné, zda je možné tuto vlastnost zařadit mezi negativa, ostatně někteří recenzenti řadí stejnou položku do pozitiv. Osobně si myslím, že rozsáhlé menu je spíše plusem, především proto, že umožňuje fotografovi růst, aniž by byl omezen pořízenou technikou. Digitály OM-D E-M10 II nebo OM-D E-M5 II patří právem k tomu nejlepšímu, co je možné na trhu systémových kompaktů pořídit. Vedle toho, že jejich funkcionality dostačují bezproblémů i ostřílenému profíkovi, nabídnou také jednoduchý režim expozice, v němž zvládne pořídit dobrou fotku kdokoliv. Možná právě univerzálnost použití je jednou z velkých výhod OM-D: jednoduchým přepnutím expozičního režimu, případně aktivací uživatelského režimu je fotoaparát připraven pro libovolné použití. Pojistka na expozičním voliči pak zvolený režim bezpečně fixuje, aby nedošlo k nechtěnému přenastavení. A jak fotoaparát nastavit?

Držte pevně a stabilizujte

Stabilizace, kterou najdete v bezzrcadlovkách Olympus OM-D a PEN, je velmi účinná a umožní vám udržet až neuvěřitelně dlouhý čas. Ovšem stabilizace sama o sobě není samospásná a rozhodně je třeba fotoaparát i správně držet. Ač by se mohlo zdát správné držení faktorem s minimálním vlivem na výslednou fotografii, není to úplně pravda. Především správný postoj a úchop těla s objektivem kolikrát udělá s ostrostí fotky divy. Fotoaparát proto vždy držte oběma rukama a levou dlaní podepírejte objektiv, jehož zoomovací prstenec zároveň můžete ovládat palcem a ukazovákem levé ruky. Při této pozici se totiž mohou lokty opírat o tělo a celkový úchop je mnohem stabilnější, než když vám ruce vlají ve vzduchu. Totéž platí při snímání na výšku. V takovém případě pouze otočíte pravou rukou o 90° směrem vlevo, levá ruka stále zůstává ve stejné pozici a nyní se o ni můžete shora zapřít. Neméně důležité je zapření hledáčku, respektive očnice o obočí záměrného oka. Stabilizace je prakticky nezbytným pomocníkem při fotografování především s delšími ohnisky. Jelikož mají fotoaparáty OM-D a PEN stabilizaci na snímači, máte tak v praxi stabilizované všechny objektivy, které na fotoaparát nasadíte. Stabilizace pracuje ve třech (PEN) nebo pěti (OM-D) osách a umožní vám udržet časy až o 5 EV delší než bez ní. Stabilizaci můžete aktivovat dvěma způsoby – přes rychlé menu nebo přes uživatelské nastavení − v obou případech se jedná o záložku stabilizace obrazu. V ní můžete najít hned čtyři položky – vypnutí stabilizace a dále tři režimy. Zcela vypnutou stabilizaci používejte pouze při fotografování na stativu,v opačném případě by totiž snímky mohly být neostré. Co se týká ostatních režimů, při běžném fotografování využívejte volbu S-IS 1 anebo S-IS Auto, kdy fotoaparát stabilizuje snímek ve všech směrech, respektive podle pohybu aparátu. Režim S-IS 2 je určen pro vertikální stabilizaci obrazu – ideální je například při švenkování a držení přístroje na šířku. Naopak režim S-IS 3 stabilizuje fotoaparát v horizontálním směru, a je tedy ideální například pro švenkování s fotoaparátem na výšku.

Expoziční trojúhelník

Na první pohled zní toto sousloví strašidelně, nicméně nejedná se o nic jiného než o vzájemný vztah času, clony a citlivosti, který je nutné znát, chcete-li pracovat s fotoaparátem kreativně nebo se třeba jen vyhnout fotografování s bleskem.

Abychom dostali realitě podobný záznam, je nutné osvětlovat snímač pouze po určitý čas. Pokud je tento čas příliš krátký, bude zaznamenaná skutečnost tmavá, naopak bude-li čas moc dlouhý, získáte záznam přesmíru světlý.

Chceme-li však z jakéhokoli důvodu použít námi zvolený čas a zachovat realistický záznam skutečnosti, můžeme ještě pracovat se dvěma dalšími proměnnými, těmi jsou clona a citlivost. Vyšší clona znamená, že se na záznamové médium dostane méně světla, tudíž je nutné použít delší čas, respektive nižší clona znamená více světla a kratší čas. Citlivost doplňuje čas a clonu a tvoří jejich nedílnou součást. Její závislost je následující: vyšší citlivost umožňuje použít kratší čas při zachování stejné clony anebo vyšší clonu při zachování shodného času.

Nebojte se automatiky

Se systémovým kompaktem OM-D nebo PEN byste pravděpodobně zvládli vytvořit kreativní fotografie i bez znalosti clony a času, ovšem za předpokladu ideálního osvětlení, které však potkáme párkrát za život, proto je dobré znát zmíněný expoziční trojúhelník. Prakticky všechny digitální fotoaparáty dnes disponují jedním společným režimem fotografování – je jím expoziční automatika, která se stará o to, aby váš snímek byl správně exponovaný (nastaví správný čas, citlivost i clonu). U pokročilých fotoaparátů najdete ještě tradiční pokročilé režimy priority času, priority clony či plně manuální nastavení – kde nastavujete jednotlivé parametry a můžete tak více ovlivnit výsledný snímek. Jedním z takových režimů je také P neboli programová automatika, univerzální expoziční režim, který je vhodný právě pro začínající fotografy. Nabídne vám možnost ovlivnit nastavení fotoaparátu, ale jinak funguje jako automatika.V plně automatických režimech lze nastavit maximálně korekci expozice, jinak je vše v rukou digitálu. Programová automatika oproti tomu umožňuje nastavení mnoha dílčích věcí (rozlišení, kvality snímku, citlivosti, způsobu ostření, umístění ostřicího bodu, vyvážení bílé, nuceného vypnutí blesku apod.), které mají vliv na výsledný snímek.

Vyšší citlivost nevadí

Citlivost digitálního fotoaparátu je obvykle možné nastavovat v násobcích, nejnižší citlivost dosahuje hodnoty ISO 100 (Low) nebo 200, s touto citlivostí můžete bezproblémově pracovat pouze ve slunných dnech nebo při dlouhé expozici. V ostatních situacích může nastat problém s příliš dlouhým expozičním časem.

Vyšších hodnot citlivosti se nemusíte až tak obávat, vhodné je zvýšit citlivost především při snímání v interiéru anebo při nedostatečné hladině osvětlení, ta tam je doba, kdy bylo možné fotografovat maximálně na citlivost ISO 400. Jednoduché pravidlo říká, že nejvyšší použitelná citlivost je o dva stupně nižší než nejvyšší nastavitelná. V případě systémových kompaktů OM-D a PEN zvládá obrazový procesor velmi dobře svoji práci a není problém pořídit fotografiii na citlivost ISO 12 800, což je hodnota, při které například základní zrcadlovky výrazně ztrácejí.

Petr Březina

Za 9 dní
vyjde nové číslo FotoVideo.
new-magazine.jpg
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.