Jak na lepší akční snímky pro úplné začátečníky?

Fotografování dynamických scén, pohybu či sportu je oproti jiným žánrům vcelku specifické hned v několika směrech. Do jisté míry se tyto obory prolínají jak z pohledu kompozičního, tak expozičního, rozdíly samozřejmě nacházíme i v detailech.

Jeden ze základních předpokladů pro vznik fotografie je přítomnost světla, bez něj žádná fotografie nevznikne. Jakmile však máme světlo k dispozici, je už jen na nás, jakým způsobem se ho rozhodneme využít při exponování fotografie. Výsledný snímek bude zkrátka vždy mít svoji originalitu, kterou jí vtiskne autor.

Velmi podobným způsobem je možné přistupovat k pohybu v akční fotografii – setkáme se s ním v tomto žánru prakticky vždy a je jen na nás, jakým způsobem jej uchopíme a jak se k němu postavíme. Chcete-li se věnovat akční fotografii, je nezbytné znát princip expozičního trojúhelníku a souvislost mezi časem, clonou a citlivostí, především vliv času na podobu snímku.

V případě, že těmito znalostmi nevládnete (rozhodně doporučujeme doplnit!), nezbývá vám nic jiného než se spolehnout na automatické režimy fotoaparátu. Konkrétně na motivové programy, kde vždy najdete automatický režim Sport, určený pro fotografování pohybu a akčních fotek obecně.

Pokud je to váš případ, určitě doporučím sledovat hodnoty času, clony a citlivosti, se kterými v tomto režimu fotoaparát pracuje. Obvykle se také aktivuje sériové snímání pro zvýšení pravděpodobnosti pořízení povedeného snímku a velmi často přístroj přepíná na kontinuální ostření.

Co se stane za sekundu?

Sekunda se může zdát v běžném životě jako poměrně krátký okamžik, opak je ale pravdou, za vteřinu se může stát velká spousta věcí, z pohledu fotografie tomu není jinak. Pokud se budeme dívat na pohyblivý svět kolem nás přes hledáček, nebude to až takový rozdíl, ovšem jakmile stiskneme spoušť a zaznamenáme konkrétní okamžik reality, bude rázem jedna sekunda nezvykle dlouhý čas.

Právě o expoziční čas (nejen) jde v případě fotografování pohybu především. V závěsu je pak rychlost objektu, který budeme fotografovat, respektive čas, za který se vůči nám posune. Vzhledem k tomu, že se rychlost pohybu objektu vůči fotoaparátu mění společně s jeho vzdáleností od nás, do hry vstupuje tzv. úhlová rychlost – fyzikální veličina popisující otáčivý pohyb tělesa. Vyjadřuje uraženou úhlovou dráhu, tedy změnu úhlu v obloukové míře, za jednotku času. Je třeba zvolit adekvátní expoziční čas vzhledem k tomu, jaký je náš záměr.

Chcete-li pohyb na snímku zmrazit, musí být expozice natolik krátká, aby nebyl na fotografii čitelný. Na druhou stranu, pokud chcete na snímku zachytit místo pohybujícího se objektu pouze jeho stopu / trajektorii / šmouhu, je třeba volit expoziční čas delší, aby k tomuto rozmazání pohybovou neostrostí došlo.

Pohybové neostrosti se obvykle snažíme vyhýbat, jelikož bývá nepřítelem většiny snímků – její vznik je poměrně prostý. Snímáme-li pohybující se objekt a zvolíme čas, který je příliš dlouhý (po dobu otevření závěrky urazí objekt na scéně nějakou vzdálenost), bude výsledkem rozmazaná kontura či šmouha.

Stejného výsledku se dočkáte i v okamžiku, kdy zvolíte příliš dlouhý čas vzhledem k použité ohniskové vzdálenosti objektivu. Typickým příkladem je rozmazaný detail kostelních hodin, které byly snímány například 1/60 s při použití ohniska 300 mm – tuhle kombinaci obvykle při focení z ruky nezvládnete, do jisté míry pomůže stabilizace obrazu, jistotou je však jen stativ nebo kratší čas. Jaký čas zvolit, zjistíte jednoduchým pravidlem obrácené ohniskové vzdálenosti – tedy u ohniska 200 mm exponujete časem 1/200 s nebo kratším, u 300mm objektivu pak časem 1/300 s a kratším apod.

Pro bližší pochopení uveďme, že například automobil jedoucí rychlostí 120 km/h urazí za minutu vzdálenost 2 km, což je 33,3 m/s. Když tuto informaci převedeme do řeči fotografických čísel a expozičního času, tak se vůz za 1/100 s posune o 33 cm, což už je velká vzdálenost, abychom jej zachytili ostře. Zkrátíme-li expozici na 1/1000 s, urazí vozidlo 3,3 cm, což sice stále není úplně málo, ale fotografie bude s největší pravděpodobností relativně ostrá.

Co si z předchozích řádků odnést do praxe? Je to prosté, expoziční čas budete vždy volit podle záměru. Na jedné straně je to zmrazení pohybu v konkrétním okamžiku, na straně druhé využití pohybu pro práci s pohybovou neostrostí. Pokud nefotografujeme statické scény typu portrétu, zátiší, makra apod., je rozmazání pohybu významným kreativním nástrojem fotografa. Je to způsob, jak vytvořit z obyčejné dokumentační fotografie něco zajímavějšího se specifickou náladou a atmosférou. Mimo jiné i proto, že vlastníma očima nemáme možnost takto...

Celý článek najdete v říjnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!