Jak dělá kyanotypie Lucia Horucková

Publikováno: 30. října 2023 | autor Redakce
moiry.jpg

Lidé rádi hledají alternativy k hlavnímu proudu. Kdysi velice dávno tak vzniklo umění. Nějaká žena začala malovat po stěnách jeskyně, aby to v příbytku bylo hezčí, vyráběla si ozdoby, aby byla přitažlivější… Staré, kdysi objevené se v nové, přizpůsobené formě často vrací.

Podobně je tomu v časech digitálního fotografování, kdy roste zájem o staré fotografické techniky, a to mnohdy v novém zajímavém prolnutí digitálního s historickým. Jednou z možností je postup, jakým pracuje s kyanotypií Lucia Horucková.

pythia.jpg

Co je kyanotypie?
Kyanotypie patří k prvním fotografickým technikám. Vůbec první kniha ilustrovaná fotografiemi z roku 1843 obsahovala právě kyanotypie, jejichž autorkou byla botanička Anna Atkinsová. Kyanotypie využívá citlivosti železitých solí na světlo. Její obrazy jsou obvykle v barvě pruské modři, ale natónovat se dají různě.

Proč tě zaujala právě kyanotypie?
Jako restaurátorka fotografie a papíru mám k historickým fotografickým technikám blízko, koneckonců jsem to v Bratislavě na Vysoké škole výtvarných umění vystudovala.

pandora.jpg

Zaujaly mě a dělám i další fotografické techniky, a to zejména takové, které příliš nezatěžují životní prostředí, jako je to například u platinotypie. Vytvoření kyanotypie je poměrně jednoduché. Její zpracování nevyžaduje vývojku, vyvolávání dělá samo slunce a obraz ustaluje voda.

Pověz stručně, jak vlastně kyanotypie děláš
Na začátku musí být nápad (úsměv). Tím je v mém případě třeba digitální nebo historická fotografie, do jejíž kopie pak zasáhnu kresbou nebo malbou. Případně je to obráceně: vytvořím malbu, do ní ve formě digitální koláže v Adobe Photoshopu zakomponuji fotku nebo její části. Pak se digitální obraz vytiskne na fólii, která se spolu se zcitlivělým papírem vloží do kopírovacího rámu a vystavuje slunci nebo paprskům UV lampy.

ikaros.jpg

Světlocitlivá vrstva obsahuje citran železitoamonný a hexakyanoželezitan draselný, který je spíše znám jako červená krevní sůl. Poměry v roztocích jsou na litr vody 25 g citranu a u druhého roztoku 10 g. Voda by se měla použít destilovaná a mírně vlažná, o teplotě asi 25 °C. Smíchané roztoky vydrží více jak týden, pokud jsou připraveny s destilovanou vodou, ovšem já je připravuji vždy čerstvé. Po smíchání obou roztoků se aplikace štětcem na papír může provádět při slabém světle, nemusí to být úplně ve tmě.

moiry.jpg

Podle typu námětu volím různé papíry, které se ovšem charakterově odlišují a mají zásadní vliv na další proces. Také na vzájemném poměru obou roztoků záleží. Některé papíry vyžadují dva nátěry, podle použitého papíru mohou výslednému obrazu dodat na sytosti. Nejčastěji používám velmi tenký japonský papír o gramáži 30 g/m2. Osvit provádím nejraději na slunci. Po určité době osvitu, který trvá na slunci několik minut, v UV lampě ovšem poněkud déle, obraz vyvolávám v...


Celý článek najdete v listopadovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!


fv11-23-web3.jpg

Právě vychází
fv12-23-web3.jpg
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.