Honza Altner: Raději zachycuji akce v přirozeném prostředí

Když si otevřete server www.motorkari.cz, narazíte doslova na obrovské množství Honzových článků. Je skvělým fotografem, reportérem a také náruživým motorkářem. Všechny jeho činnosti včetně účasti na posledním Dakaru jsem se snažil nacpat do několika otázek krátkého rozhovoru, který proběhl mezi dvěma Honzovými akcemi.

Velmi rád připomenu, že na jednu důležitou akci Honza za posledních osm let ani jednou nezapomněl – focení kalendáře pro Nadační fond Mathilda. Možná jste některý z těchto krásných kalendářů už někdy viděli, a když ne, tak si ten letošní určitě najděte (nejlépe kupte) a prohlédněte, přispějete na dobrou věc. Ale to jsem už odbočil, pojďme se věnovat Honzovu focení nejen na letošním Dakaru.

Honzo, v minulém vydání FotoVideo jsme si povídali o focení na Dakaru s Petrem Luskem tak trochu i o vás bez vás, takže se k němu vrátím. Jaký byl ten letošní a čím byl třeba i mimořádný?
Letošní Dakar byl pro mě mimořádný především tím, že jsme ho absolvovali s prezidentem Petrem Pavlem. Nejezdím na Dakar pravidelně, takže další změnou bylo prostředí. Minulý Dakar jsem absolvoval v Jižní Americe, takže i v tom to bylo dost jiné.

Byl jste přímo součástí jednoho týmu, jestli se nepletu. Jaké to je být servismanem a fotografem současně? Ale asi jste více fotil a odesílal záběry do redakcí, než servisoval, že?
Určitě jsem byl víc fotografem. Byli jsme tam na pozvání týmu Fesh Fesh, pro který jsem primárně fotil. I tak bylo náročné přes den fotit po večerech upravovat a odesílat fotky. Často se musí dělat kompromisy. Náročné je i vytipování místa a následná doprava.

Závodníci startují i před šestou hodinou ráno a vy se snažíte být na místě dřív. Často vytipujete místo a zjistíte, že to není ono, a honem hledáte další. Jeden den jsem měl možnost létat s organizátory vrtulníkem a to byl velký zážitek.

Slyšel jsem, že jste letos opět hodně bojovali s prachem a pískem. Vaše fotografická technika? Co vše jste měl s sebou a jak to přežilo útrapy?
Dakar je obrovsky náročný jak po lidské stránce, tak pro techniku. Dokud to nezkusíte, nedokážete si to představit. Vezl svůj jsem s sebou Canon R3, se kterým vždy mám jako základ 24–70 mm f/2,8 a 70–200 mm f/2,8. V poslední době jsem si u motosportu oblíbil i 100–500 mm f/4,5–7,1.

Většinu fotek jsem ale nafotil testovacím Canonem R1 a zkoušeli jsme i další objektivy. Jemný prach je v poušti všudypřítomný a doporučuji neoprenové návleky na skla i fotoaparáty. Důležité je i přehazování objektivu, to jsem se snažil dělat v autě, nebo když se zrovna neprášilo, ale technika samozřejmě zabrat dostala.

Jste známý motorkář. Zajezdil jste si na Dakaru alespoň trochu, nebo jste na mašinu neměl čas?
Nejenže nebyl čas, ale terény na Dakaru jsou obrovsky náročné, takže jsem se do toho ani moc nehrnul. Doma jsem víc na silnici než v terénu, navíc jsme dorazili den před startem rallye, takže na to už nebyl ani prostor. Ale na Dakarské motorce jsem se svezl v Čechách a jsou to skvělé stroje.

Ještě bych chtěl připomenout, že jste tam několik dní fotili společně s prezidentem. Na fotografiích, které jsem viděl, vypadá jako zkušený fotograf, takže nejen zkušený motorkář… Prozradíte něco o jeho focení, nebo je to hradní tajemství?
Pan prezident je velmi dobrý fotograf a focení patří k jeho koníčkům hodně dlouho. Bohužel na to nemá v posledních letech moc času, takže fotí starší digitální zrcadlovkou, kterou jsem mu poradil, ať nechá doma. Měl jsem s sebou techniku na testování od Canonu a přeci jen je posun...

Celý článek najdete v dubnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!