Historické filmové techniky a jak na ně − I. díl

Synonymem analogové fotografie je pro mnoho zainteresovaných zejména další činnost po exponování filmu, tedy jeho vyvolání a následné zvětšování negativů v temné komoře. To ovšem není jediná cesta, jak se dobrat konečného výsledku v podobě fyzické fotografie na papíře.

Od vzniku fotografie v 19. století uplynula dlouhá doba, která samozřejmě zaznamenala i vývoj na poli materiálů určených nejen pro exponování, ale také v oblasti tvorby pozitivního obrazu, jenž následuje po záznamu negativního obrazu.

Pokud se podíváme na nejstarší techniky tvorby fotografie, zjistíme, že mají jedno společné. Pokud se nejedná přímo o pozitivní proces, kdy se expozice provádí na speciální destičku, jež se následně vyvolává, výsledkem je negativ, který se však nezvětšuje, ale výsledný obraz vzniká kontaktním kopírováním a negativ i pozitiv mají shodné rozměry.

Pro využití starších technik tvorby pozitivního obrazu je tedy třeba mít k dispozici negativ stejné velikosti, jako je požadovaný pozitivní obraz. V současné době to naštěstí není nijak náročné a takovou negativní předlohu je možné bez větších obtíží vytisknout doma. Dnes se podíváme blíže na obecný postup při využití historických technik, který je v podstatě shodný ve všech případech. Příště si pak jednotlivé postupy představíme detailněji, včetně ukázek.

Proč chtít snímek vytvořený historickou technikou?

...
Celý článek a doprovodné fotografie najdete v tištěném lednovém vydání FotoVideo.

Více o obsahu celého lednového vydání roku 2020 najdete zde.

Upoutávku na náš další článek si můžete přečíst zde: 
► Historické filmové techniky a jak na ně – II. díl