Deset tipů pro focení v zimě

Publikováno: 5. února 2024 | autor Redakce
anna-jiraskova-(1).jpg

Zima je jedním z nejkrásnějších ročních období. Tak hurá ven a fotoaparát určitě nenechat doma! Zároveň bychom si měli znovu připomenout, co fotografování v zimě obnáší a jak se na něj připravit.

Zima představuje skvělý čas pro vytváření originálních a působivých fotografií i navzdory faktu, že jsme často limitováni počasím, mrazem nebo výrazně kratší denní dobou. O to větší výzvou je tento čas pro každého kreativního fotografa. V minulém článku jsme si přiblížili praktické rady, jak se chovat a co (ne)dělat v zimě. Dnešním článkem na dané téma navazujeme. Zde je deset tipů pro focení v zimě.

martin-hajek4.jpg

Příprava je základ

Připravte si dopředu vše, co budete potřebovat: fototechniku i příslušenství, paměťové karty a baterie. Nezapomeňte teplé oblečení, kvalitní boty, rukavice, čepici a šálu. Fotograf i technika musí být v suchu a teple. Důraz věnujte také batohu / brašně. Citlivé na mráz jsou baterie, náhradní akumulátory mějte ideálně u sebe, například v kapse kalhot.

Nenechte se ničím zaskočit

Ideální je, mít vždy vše zdvojené – fotoaparát, objektivy, filtry, baterie, karty, světla atd. Mockrát mě to vytáhlo z maléru. Zadruhé: improvizujte! Techniku vyřešíme dublováním, horší je to například s počasím, na které jsme krátcí. Můžeme se však přizpůsobit. Je špatné světlo? Soustřeďme se na detaily. Hustě sněží? Snímejme atmosféru zasněženého lesa. Improvizace je umění, naučme se jí.

anna-jiraskova-(3).jpg

Potíže s měřením expozice

Automatické expoziční měření pracuje dobře v případech, kdy je scéna jasově vyvážená. Problém nastává, když daný předpoklad splněn není. Fotografování na sněhu, kdy převládají jasy, je ukázkovým typem problematické scény, kde AE často selhává. Řešením je manuální režim (M), kde si nastavíme ISO, čas i clonu sami. Jde však o pokročilou techniku vyžadující řadu zkušeností a praxe. Druhou možností jsou kreativní režimy (P, S, A / P, Tv, Av) a správná volba oblasti měření expozice.

Poměrové / průměrové expoziční měření měří průměrný jas v celé scéně a hodí se pro jasově dobře vyvážené scény.

Celoplošné expoziční měření se zdůrazněným středem měří v celé ploše snímku, ale největší váhu přikládá oblasti okolo středu (cca 40–60 %). Hodí se pro detaily a středovou kompozici.

Částečné a bodové měření – bodové (spot) nebo částečné (partial) měření zohlední malou oblast okolo středu scény (bodové měření cca 1–3 %, částečné cca 5–10 %). Umí přesně změřit jas v konkrétní malé oblasti na snímku.

martin-hajek2.jpg

Využijte kompenzaci expozice (+/–EV)

Automatika může selhat, fotíme-li scénu, která je výrazně tmavá, nebo naopak světlá. V tmavých scénách (noční krajina, low-key) tak mají digitální fotoaparáty tendenci scénu přeexponovat, zatímco světlé scény (high-key, sníh) zase podexponovat.

Expoziční kompenzaci máme právě pro tyto případy. Jde se o manuální nápravu odchylek vzniklých chybou automatického měření expozice v jasově nevyvážených scénách. V praxi světlé scény často potřebují kompenzaci expozice do plusu, naopak výrazně tmavé scény do minusu.

Pořiďte si šedou tabulku

Automatické měření digitálních fotoaparátů je kalibrováno na střední šedou, která je neutrální, odrážející 18 % dopadajícího světla (jde o jasový střed na stupnici mezi černou a bílou). Po zprůměrování všech jasů a stínů ve scéně dostaneme výsledek, který je shodný se středně šedou nebo je jí velmi blízký. Skutečně to tak funguje, s výjimkou jasově nevyvážených scén. Šedá tabulka pomůže nejen změřit expozici libovolného místa v jakékoli scéně, ale také přesně vyváží barvy.

TIP: Příslušenství pro přesné barvy

Vyvážení bílé barvy

Funkce white balance (vyvážení bílé barvy) má za úkol korektně nastavit barvy v různě nasvícených scénách tím, že přesně definuje správnou teplotu bílého bodu. V principu máme tři možnosti: nechat vše na automatice (AWB), využít předdefinované režimy WB nebo změřit a nastavit hodnotu bílého bodu manuálně (MWB).

Automatika funguje dobře v situacích, kdy jsou složité světelně-barevné podmínky a míchá se na scéně několik různých světel s rozdílnou barevnou teplotou. Předdefinované režimy WB (den, mrak, stín, žárovka, zářivka apod.) představují rychlou a efektivní pomoc, pokud často měníme scény s různými světelnými zdroji. Manuální vyvážení bílé je jistota pro zcela přesné barevné vyvážení scény.

martin-hajek.jpg

Ostření

Je-li problém s korektním zaostřením, na manuální ostření (MF) je spolehnutí, neboť máme ostření plně pod kontrolou. Nevýhodou je delší proces ostření (pro dynamické scény je MF často nepoužitelné). Dobrou kombinací je MF a funkce LiveView (živý náhled). Spousta objektivů je také vybavena stupnicí ostřicích vzdáleností (0,5, 1, 3, 5 m… nekonečno), což dále usnadní manuální ostření.

Autofokus a jeho přednosti

Současné systémy AF jsou spolehlivé, respektujeme-li pár důležitých zásad. AF zaprvé potřebuje světlo, musí „vidět“, a zadruhé potřebuje „ukázat“ kontrast / hrany (ve scéně), na které zaostří. AF má potíže zaostřit například na bílou zeď nebo jinou jednolitou plochu, což může být problém i při ostření na sněhu. Dále je třeba správně vybrat ostřicí oblast (AF bod nebo body) i samotný režim AF (jednorázový, kontinuální, prediktivní AF).

Tip: Předostření (prefocus) – metoda spočívající v zaostření na předem zvolenou vzdálenost a následném vyčkání na vhodný okamžik, kdy se pohybující objekt dostane do zvolené ostřicí zóny.

Blesk

Při použití blesku je to podobné jako s měřením expozice. Opět je potíž s jasově nevyváženou scénou (fotíme na sněhu). Blesk v režimu ETTL / ETTL-II (automatika) špatně vyhodnotí množství světla, protože bílá (sníh) má vysokou odrazivost světla, načež automatika blesku (E-TTL) má tendenci „ubrat“ intenzitu záblesku.

anna-jiraskova-(1).jpg

Scéna je pak nedostatečně prosvícená (podexponovaná). Při focení s bleskem na sněhu je tedy třeba pracovat s kompenzační expozicí blesku (FEC), většinou do plusových hodnot. Další možností je plně manuální nastavení blesku.

Kompozice

Představuje celou řadu pravidel, která bychom měli ctít k dosažení obrazově atraktivních fotografií (není to žádné dogma, spíše doporučení). Snímky respektující kompoziční pravidla působí na nezaujatého diváka harmonicky, vyváženě. Kompozici je třeba studovat a trénovat v praxi.

Mezi kompoziční základy patří: pravidlo třetin, práce s liniemi, smysluplné vyplnění scény, harmonie a symetrie, rámování primárního objektu a práce s prostorem (hloubka ostrosti, perspektiva a světlo). Pokud se naučíte s těmito třemi faktory efektivně pracovat, stane se z vás mistr kompozice.

Tipy na závěr

Je po focení a pomalu se odebíráme zpět do „základního tábora“. Co dělat bezprostředně po akci?

  • Jako první fotoaparát zběžně očistíme a otřeme, poté vypneme a nasadíme krytku objektivu.
  • Chceme-li co nejdříve prohlížet fotografie, vyndáme ještě paměťovou kartu (praktické též pro bezodkladné zálohování pořízených snímků a videí). Fotoaparát uložíme do batohu / brašny.
  • Po příchodu domů necháme fotobatoh s veškerou technikou několik hodin v chladu (předsíň, chodba, auto). Je třeba minimalizovat šok (teplotní rozdíl běžně činí 35 °C i víc).
  • Zkopírujeme data z paměťové karty (kterou jsme z fotoaparátu předem vyjmuli) a vše zálohujeme, nejlépe na externí disk. Kartu nezapomínáme pravidelně formátovat.
  • Po několika hodinách aklimatizace lze celý fotobatoh s technikou přemístit do tepla, ale stále ještě nechat v batohu (dalších několik hodin, klidně i do druhého dne).
  • Po srovnání teplot zkontrolujeme techniku a plně dobijeme baterie.

Celý článek najdete v únorovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!


fv02-24-web3.jpg

Právě vychází
fv07-24-obalka-web3.jpg
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.