Africký skvost Namibie

Další díl z našeho pravidelného povídání s fotografy na téma Jak se fotí bude s Ali Hrdinovou o focení v Namibii. Na úvod je třeba přiznat fakt, že z toho množství autorčiných nádherných fotografií bylo velmi těžké vybírat.

Ali, jak ses dostala k focení a jak do Afriky?

Fotit jsem začala na gymnáziu fotoaparátem po dědovi. Byla to zrcadlovka Exakta Ihagee Dresden s pevným padesátkovým objektivem, ideální stav. Prošla jsem si i zkušeností v temné komoře, těžký samouk. Pobavilo mě, že jsem naprosto stejný fotoaparát objevila v expozici Národního technického muzea.
V současné době pochopitelně fotím digitálními fotoaparáty, jsem věrná značce Canon a mám bezzrcadlovku R3 a záložní zrcadlovku 5D Mark lV.

Afriku miluji snad od narození, hltala jsem příběhy lvice Elsy, dokumentární seriály o divoké přírodě v Africe (tenkrát ještě černobílé) a můj obrovský sen je být tam a vracet se. Ale povídání je o Namibii, pojďme na to.

Proč jet fotit právě do Namibie?

Namibie je naprosto unikátní geografický skvost afrického kontinentu – je to jedna z nejfotogeničtějších zemí Afriky. Je to nádherná obrovská země se spoustou unikátních přírodních scenérií (jen pro představu je desetkrát větší než Česká republika). Řekla bych, že každých 50 km se mění ráz krajiny, že člověk ani nestačí vstřebat a zažít tu geografickou rozmanitost. Je to země s obrovským množstvím divoké zvěře a vzhledem k její rozloze a nízkému počtu populace také země se spoustou stále ještě nedotčených míst.

Na západě je dominantním krajinotvorným prvkem poušť Namib, nejstarší poušť světa, na východě je to poušť Kalahari, která přesahuje do Botswany. Je to obrovská země s minimálním osídlením, nádhernou přírodou, obrovským množstvím zvířat, kde můžete potkat ještě i zvířata žijící mimo park ve volné přírodě jako nosorožce, žirafy, pouštní slony, antilopy…

Etosha je unikátní národní park. Solná pánev, která zabírá převážnou jeho část, dává scenériím i zvířatům bělavý ráz. Namibie je bezpečná africká země díky hustotě osídlení, která patří k nejnižším na světě, a velmi nízké kriminalitě.

Je tam i výborná infrastruktura, Namibie má skvěle udržovanou silniční síť. Páteř tvoří několik asfaltových silnic spojujících větší města. Zbytek jsou prašné, ale skvěle udržované a poměrně velmi široké silnice, na kterých můžete bez problémů jezdit 100 km/h. Nepotkáte moc aut, někdy žádné. Namibie je skvělý výchozí bod pro „afrického začátečníka“.

Jak po Namibii cestujete a kde spíte?

Nejlepší a taky nejvíc využívané je pronajmout si na dobu pobytu auto 4×4. V Namibii lze využít velmi dobře vybavená kempovací místa a procestovat zemi autem se stanem na střeše, většina cestovatelů využívá tuto možnost pro pocit svobody a nezávislosti. Tak jsem se do Namibie dostala poprvé i já, pěkně nadivoko.

S cestovní kanceláří pro fotografy CzechPhotoTravel.cz ale využíváme luxusnější zázemí, skvěle vybavené a pohodlné lodge, kde můžeme po prašném a horkém dni relaxovat v bazénu a užít si kulinářské speciality místních mistrů kuchařů (po steacích a dalších dobrůtkách se nám doma pak stýská ještě hodně dlouho). CzechPhotoTravel.cz si pronajímá Toyoty Hilux 4×4, takže máme jistotu, že se dostaneme bez problémů i do a z míst, která většina turistů díky náročnosti opomíjí…

Jezdíme do zatím málo objevovaného Kaokolandu k nádherným vodopádům Epupa, je to nezpevněná cesta až k angolským hranicím, do divoké krajiny Himbů, Ovahimbů a dalších původních kmenů. Projíždíme pouštním pískem až do Sossusvlei, což je vždycky tak trochu adrenalin, ale ten zážitek myslím stojí za to.

Takže offroad?

Jasně, offroad k té pravé Africe patří a každý, kdo rád řídí, si přijde v Namibii na své. Obrovskou výhodou je, že i prašné cesty jsou skvěle udržované a je na nich minimální provoz.

Odbočím – co gastronomie?

Nedávno se mě někdo ptal, jaké je národní jídlo v Namibii, a ze mě vypadlo: „Steaky.“ Steaky hovězí, z antilop, mořské speciality, krevety, mušle, ryby, humry, výborná zelenina… Až si člověk říká: zdravé stravování, bílkoviny a zelenina, krásně zhubneme a ono ne a ne se to podařit. Asi proto, že nemůžeme odolat výborným jihoafrickým vínům.

Ali, a na jak dlouho tam jezdíte?

Pro CzechPhotoTravel.cz do Namibie jezdím standardně na 16 dnů. To hlavní se dá stihnout i za těch 16 dnů, včetně lahůdek, jako je už zmiňovaný Kaokoland a Skeleton Coast (Pobřeží koster). Třešinkou na dortu je samozřejmě Etosha a teď v dubnu jí bude zdárně sekundovat i záchranná stanice Okonjima.

Působí zde nadace Africat, nezisková organizace pro dlouhodobou ochranu velkých šelem v Namibii (a dalších ohrožených druhů, např. luskounů) a je zde poměrně velká šance vidět velké kočky, ale i luskouna nebo hyenu hnědou. Ale největším zážitkem je let pronajatým vrtulníkem nad Namibem.

Která místa jsou tvá nejoblíbenější?

To je velmi těžká otázka, celá Namibie je nádherná a neskutečně fotogenická a nabízí vyžití jak pro krajinářské fotografy, tak pro wildlife. Namibie je bez světelného smogu, takže na své si přijdou i fotografové noční oblohy a star trails. Já tíhnu k divočině, tak pro mě asi Etosha, Okonjima, tulení kolonie na Pobřeží koster (a vrak Zeily kousek od pobřeží), ale do kolen mě dostává poušť Namib, baobaby a krajina u hranic s Angolou, skalní masivy Spitzkoppe (určitě jste viděli film Bohové musí být šílení), ztracené diamantové město Kolmanskop, Fish River Canyon a poušť Kalahari.

Nejraději to ale mám v noci u nasvícených napajedel v Etoshe, kde každý kemp nabízí možnost celonočního focení, a můžete mi věřit, že s námi cestují wildlife fotografové, kteří stráví čtyři dny beze spánku a přes den čile loví zvířata v Etoshe. A proč hovořím o nočním focení v Etoshe? Protože jsme tam vždy, ale opravdu vždy viděli nosorožce černé, což je kriticky ohrožený druh, přesto tam má člověk pocit, že je svět ještě v pořádku.

Musím také zmínit focení u původních kmenů a asi to úplně nejvíc top focení z vrtulníku nad pouští Namib.

Focení z vrtulníku a původních kmenů?

Je to pro každého fotografa životní zážitek. Pochopitelně i pro mě, protože každý další let odhalí nové pohledy, odkryje nové úhly, je trochu jiné světlo, vrtulník letí trošku jinak než minule, výš nebo níž, přímorožci stojí na hraně jiné duny… Poušť Namib má nejvyšší duny na světě, když mezi nimi projíždíte autem nebo jdete pěšky, máte pocit ztracenosti mezi tunami a tunami písku, písek je všude kolem vás a je nekonečný.

Když ale vše pozorujete z nadhledu a Namib pod vámi leží jako na dlani, najednou jako by všechno dávalo smysl a pocit, který člověk zažije, je nepřenosný. Vždycky se mi vybaví Antoine de Saint-Exupéry a citát z Malého prince: „Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.“ Takhle nějak asi vidí náš svět i Bůh, pokud tam nahoře někde je… Podobný pocit můžete zažít i mezi původními kmeny Himbů a Křováků, ke kterým jezdíme fotit. Najednou si člověk uvědomí, co je v životě podstatné a důležité pro pocit štěstí a spokojenosti.

Jaké objektivy a co bys doporučila vzít s sebou?

Všichni zkušení krajináři a wildlife fotografové asi mají svoje objektivy. Všeobecně na wildlife delší ohniska, případně telekonvertory. Zvěř můžeme potkat od aut kousek, téměř na dotyk, ale může být i v delší vzdálenosti a vzhledem k tomu, že se můžeme pohybovat pouze po vyznačených cestách, budeme zvířata přitahovat technikou. V Namibu i Spitzkoppe lze nasadit široká skla, z vrtulníku jsem většinou využívala ohniska od 50 do 200 mm, nejvíc fotografií mám kolem 100 mm.

Většinou Murphyho pravidla platí i v Namibii, takže máte na fotoaparátu nasazený v té dané situaci přesně ten objektiv, který potřebujete nejméně, ale o tom ví fotografové určitě svoje. Na noční focení pevné stativy (i k napajedlům), z filtrů ND, polarizační a UV filtr jako základní ochranu skla (je tam hodně prachu a písku) a dálkovou spoušť. Náhradní baterie, přes noc ale je vždy možnost je nabít. Makrofotografové budou mít příležitost v dubnu/květnu vyfotit obřího velkého brouka (Acanthoplus discoidalis). Doporučuji vzít si dalekohled.

Není problém se na CzechPhotoTravel,cz obrátit s dotazy a konkrétní odpovědi získat napřímo, dokonce lze fotovýbavu i zapůjčit. Listopadové termíny jsou horké, v jarních dubnových a květnových není takové horko přes den, ale v noci může být chladno (zvlášť v květnu je přes noc i kolem 5°), takže lehké oblečení přes den, teplé na ráno a večery. Já jako zmrzlík vozím i pletenou čepici. Do vrtulníku určitě nějakou větrovku a čepice se také hodí, létá se s východem a západem slunce, kdy je chladno i v listopadu.

Kdy zase poletíš do Namibie?

V Namibii jsme s klienty CzechPhotoTravel.cz ve druhé polovině dubna a naše další fotoexpedice je plánovaná na listopad. Jarní i podzimní návštěvy Namibie mají své kouzlo. Jednou je to těsně před obdobím dešťů, kdy vidíte suchou a vyprahlou krajinu, a pokud se deště objeví o pár dnů dříve, než je obvyklé, tak rašící zelenou na stromech a keřích, nádherné barevné květy a vlastně erupci života související s blahodárnou vodou.

Podruhé je to těsně po období dešťů, kdy jsou místo písku porosty ještě trochu zelené nebo suché trávy, země je pokrytá zasychající vegetací a písečná Namibie se na pár týdnu mění v zahradu. Obě období jsou nádherná, osobně preferuji listopad, kdy je sice sucho, ale víc teplo.

Celý článek najdete v květnovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!