Galerie hlavního města Prahy zve na výstavu Pavla Jasanského

Galerie hlavního města Prahy připravila první rozsáhlou retrospektivu fotografa, grafika a výtvarníka Pavla Jasanského. Od 6. května do 31. srpna nabídne v GHMP Domě fotografie ucelený pohled na jeho bohaté a mnohostranné celoživotní dílo, novátorsky rozkročené mezi fotografií, malbou, sochou i videem.

Jasanský je znám zejména svou spoluprací na fotografiích a designu mnoha gramodesek, plakátů i multimediálních produkcí. Výstava i rozsáhlá knižní monografie připravená kurátorem Pavlem Vančátem se ale soustředí především na jeho volnou dokumentární a multimediální tvorbu.

Umělecká kariéra promovaného geologa Pavla Jasanského (1938–2021) začíná v bohémském podhoubí šedesátých let, kdy fotografoval tehdy nastupující hudebníky a byl také autorem fotografií pro Poetickou vinárnu Viola či grafické úpravy pro časopis Divoké víno. Od konce šedesátých let následovaly spolupráce na fotografiích a designu mnoha gramodesek, plakátů i výstavnických produkcí, od nichž se ale Jasanský v osmdesátých letech odklonil a profiloval se jako jeden z klíčových autorů české fotografie, jehož tvůrčí odvaha ho zařadila k průkopníkům „intermediálního“ umění.

„Z dělníka časopisů, gramodesek a výstav sám sebe povýšil na zcela svrchovaného tvůrce obrazů, které paradoxně, a přitom logicky popírají vlastní existenci ať už v rozmáchlém žánru negativního malířského gesta, nebo v případě jeho klíčového cyklu Nová krajina, noví obyvatelé skrze úplné odpoutání se od svých tvůrců i adresátů. Tento Jasanského svět, prezentovaný jako nekonečné, bezúčelné a přehlcené bludiště samoúčelných obrazů, které přitom my sami můžeme zkoumat se zájmem, rozmyslem i s pobavením, je zcela aktuální i dnes,“ uvádí kurátor Pavel Vančát.

Jasanského stěžejní dílo cyklus Nová krajina, noví obyvatelé (1985–1990) v obecném významu ukazuje pocity senzitivního jedince na vrcholu moderní doby, zahlceného obrazovými informacemi. V závěru první dekády kapitalismu se Jasanský pouští do cyklu Botič (1998–2001). Na prahu digitální doby zvolil překvapivě velký panoramatický formát černobílého negativu, aby vytvořil obrazové vzpomínání na místa svého dětství, kde pořídil první fotografie a která se proměnila ve dvou režimech.

Výstava v GHMP Domě fotografie představí mimo jiné také cyklus Paristory (1967–1976) z cest do Paříže, který Jasanskému přinesl umělecké uznání a v němž se projevil jako fotograf s výjimečnou empatií a postřehem. Ten uplatnil i v zobrazení emotivně vypjatých mikrosvětů ústavů a nemocnic či hřbitovů.

Závěrečnou kapitolou Jasanského díla je projekt nazvaný Podepsané fotky (1965–2015). V obsáhlém albu soustředil podepsané portréty svých příbuzných, přátel, kolegů i mezinárodních celebrit, pořizované od šedesátých let do přelomu milénia. Představuje kroniku autorova vlastního života, vtělenou do těch druhých.

Protipól Jasanského dokumentární tvorby tvoří multimediální díla. A to počínaje spoluprací na projektu Most (1981–1982), spočívajícím v sochařských a environmentálních intervencích do tehdy likvidovaného starobylého jádra města, nuceného ustoupit neúprosné těžbě uhlí. Vrcholem intermediálních snah je zřejmě první „videosocha“ v Čechách. Monstrózní instalace Divák (1989) kombinuje existenciálně pojatá fotoplátna s tušovou domalbou se sochou sedící postavy, která má místo hlavy televizní obrazovku. Dodnes je působivým obrazem abrazivního mediálního podvědomí konce osmdesátých let.

Na výstavě bude k vidění také doklad výtvarných experimentů, do nichž se Pavel Jasanský začal pouštět od konce sedmdesátých let: jde o Hlavy a Otisky nebo o projekt Těla vzniklý ve spolupráci s tanečníky Evou Černou a Karlem Vaňkem.