Zdeněk Bardon na cestách za tmou

Jak se dostat na observatoř ESO La Silla v Chile? A když už tam jste, čím a jak fotit? Autor knihy Bačkorový astronom. Od brýlových čoček až po NASA vám prozradí nejen svůj příběh, těšit se můžete rovněž na jeho úžasné komentáře ještě úžasnějších astrofotografií.

Na podzim roku 2019 jsem byl na své druhé misi v La Silla. Jeden večer se stalo něco neobvyklého. Vzdušná vlhkost, která běžně nepřesahuje 20 %, během půlhodiny doslova vystřelila na úroveň 90 %. To byla naprosto zvláštní situace. Zodpovědnost za to nesla tlaková níže, ale to, co mě velmi zaujalo, byla obří bouře kdesi v Argentině. Vzdálená možná 400 kilometrů od La Silla. Záblesky byly tak intenzivní, že to připomínalo spuštění fotografického blesku v místnosti. Nelenil jsem a vyjel na nejvyšší bod observatoře, kde stojí dalekohled ESO s průměrem zrcadla 3,6 metru (který mimochodem vyrobila v roce 1987 firma ZEISS West), a počal snímat horizont pouště Atacama neboli místo, odkud vycházely záblesky. Tentokrát cílem nebyly hvězdy, ale rudé skřítky (v angličtině red sprites). Srandičky? Ne, je to docela vzácný atmosférický a dosud neobjasněný jev nadoblačných výbojů. Ovšem jak to nafotit, když jsem nikdy nic podobného na vlastní oči neviděl? Rozhodl jsem se…

Celý článek si přečtěte v březnovém čísle FotoVideo!

A co vás tam ještě čeká? Na to se podívejte: SEM.