Pohled na krátké a ne zcela probádané období tvorby Josefa Sudka (1896-1976) umožňuje komorní výstava v Galerii Josefa Sudka. Jeden z nejslavnějších českých fotografů byl ještě studentem grafické školy, když se aktivně podílel na výstavní a publicistické činnosti Fotoklubu Praha, který spoluzakládal.
Z krátké existence sdružení v letech 1922-24 se zachovaly originální fotografie nejen od Josefa Sudka ale i od dalších tvůrců, kteří byli zastánci tzv. čisté fotografie. Podle svého mentora a vzoru – česko-amerického fotografa Drahoslava Jindřicha Růžičky vyznávali „nedotknutelnost negativu“ bez použití jakýchkoli procesů, které by ovlivňovaly vzhled výsledné zvětšeniny.
Jejich fotografie nebyly popisné, ale pomocí měkce kreslících objektivů zprostředkovávaly především náladu, a to zejména díky citlivé práci se světlem. Expozice uvádí i seznam členů klubu spolu s reprodukcí dobového Portrétu kolegy Sudka od Jana Pospíšila z roku 1923.
Sudkovy fotografie na výstavě zachycují hlavně pražské motivy z okolí Invalidovny, kde po zranění z 1. světové války tehdy žil. Zastoupeny jsou náladové pohledy od Vltavy, pouliční scény i krajiny – vše v měkkých tónech a lehce rozmlžené. Některé snímky jsou vystaveny úplně poprvé.