Veronika Verve Kotková... na anglický čaj jsem ji nenalákal

V lednovém vydání FotoVideo v minulém roce vyšel krásný rozhovor s Veronikou Kotkovou. Vyzpovídal ji sám šéfredaktor časopisu FotoVideo. Ohlídneme se zpět a jejich povídání z ledna roku 2015 si připomeneme.

Vím, že se asi budu některým našim čtenářům zdát trochu podivný, podivný svou orientací na sociální sítě a naše fotografické a hlavně komunikační aktivity v nich. Ale naše skupina Fotograf roku je fakt hodně úspěšná, jsou v ní krásné fotky (každý den několik desítek i více) a hlavně krásní lidé, se kterými si moc rád povídám a konzultuji názory na současnou fotografii a lidi kolem ní. Veroniku jsem „lajkoval“ už dlouho, ale k oslovení jsem se odvážil teprve nedávno. Její síla a energie jsou v každé fotce, má je snad na rozdávání. Zkuste si přečíst alespoň něco o ní a o tom, co dělá… Mimochodem, víte, že je fashion weeks editorkou britské Vogue?

Veroniko, chci se ptát na spoustu věcí najednou a po dlouhé době nevím, čím začít. Takže začnu možná blbě, ale skoro obligátně: co tě zaválo do Londýna – lidi, nebo práce?

Do Londýna mě zavála nuda, pocházím z Teplic a v době, kdy jsem tam žila, tam bohužel nebyla práce a ani jiná zábava než sedět nad půllitrem piva v hospodě − to mě prostě nenaplňovalo… Chtěla jsem něco zažít a taky na sebe být jednou pyšná, že jsem něco v dokázala, a Londýn je mi v tomto směru velkým kamarádem. I když ho v nejbližší době budu opouštět, i tak jsem tu prožila asi nejlepší roky svého života.

Jsi krásný profík, se kterým bych rád seděl u kávy (piješ anglický čaj, že?) a povídal si o fashion a modelkách a backstage a s kým děláš ráda a s kým nejraději… Povíš mi (nám) něco více?

Tak na anglický čaj bys mě vážně asi nikdy nenalákal, tohle je jedna z věcí, ke které jsem nekonvertovala a ani nehodlám. O modelkách bych se mohla bavit hodiny, ale asi jen u kafe. V Londýně jsem začínala jako model booker v agentuře, a setkávala jsem se tedy s nimi den co den. Musím říct, ze to občas nebyla vůbec jednoduchá práce. Není modelka jako modelka a bohužel se za modelky pokládají i děvčata, která nemají s modelingem nic společného, a to nám práci dost komplikuje. Občas se z nás totiž stávají baby Jagy, které jim chtějí vysvětlit, že tudy cesta nevede, a to se prostě nerado poslouchá… Ale i tak se v tomhle prostředí pohybuji velmi ráda, sice od klasického fashion upouštím, ale modelky jsou od mojí práce neodmyslitelné… A kdo jsou mé oblíbené modelky? Definitivně burleskní tanečnice, jelikož pin up styl mě neskutečně baví a naplňuje. Což je doufám i vidět. Dál mě strašně baví fotit s potetovanýma kočkama, které nemají zábrany, dokážou si na shootech trochu zablbnout a nechají mě vytvořit i něco odvážnějšího… tím asi hodně často potěším mužské obdivovatele mých fotek (neboli mých modelek).

Takže bych to asi shrnula: nejvíc mě baví fotit odlišné věci, které dokážou zaujmout jak pozitivně, tak negativně. Dělat věci jinak, to jsem prostě asi já!

Život v oblasti fashion a módy je rozmanitý, každý by na něj neměl nervy, spousta historek, putování, nové a nové modelky. Jak si vlastně takový profík hledá práci? Je v tom nějaký systém?

Já mám asi štěstí, že si mě modelky hledají samy, takže tím to mám trošku ulehčené, ale samozřejmě také sedím hodiny u počítače a hledám nejrůznější nabídky a castingy pro fotografy. Také vlastním vintage makeover studio, které mi zabírá spoustu času. Dennodenně mumusím dělat PR a snažit se, aby se o něm vědělo… což občas skončí slzičkami, protože vstávám okolo sedmé hodiny a do postele se doškrábu okolo druhé hodiny ranní, takže energie není momentálně moje druhé jméno, ale i za to to stojí a musím říct, že v koutku duše už začínám být pyšná… A na všechno tohle mám jediný systém, který mi zatím funguje, a to je mít na jedné ruce přilepený diář se spoustou business karet a na druhé ruce přilepený telefon.

A co jiné žánry, které máš ráda, i když je nefotíš, a které autory máš ráda, či dokonce považuješ za vzory?

Mam strašně ráda dobře udělaný editorial, black and white nude a jsem strašný „úchyl“ na retuš, takže spíš než fotografy stalkuju retušéry. Můj neoblíbenější fotograf je samozřejmě Mario Testino, i když v tom bude asi trocha závisti, jelikož má možnost fotit krásné baby a místa, na kterých může fotit, to je pro mě jen pouhý sen. Také je mi strašně blízká Bunny Yeager, ona byla moje inspirace, která mě přivedla na pin up scénu. Další, koho taky tak trošku stalkuju, je slovenská fotografka, o které by měl vědět celý svět, protože vážně stojí za to – je to Katarína Grajcaríková. Její fotky jsou jedny z těch, které si otevřete v počítači a hlavně v časopise(!!!) a dokážete na ně zírat hodiny a pocity z nich se vám mění jako na běžícím pásu. Tahle baba má prostě cit pro zajímavost a já ji nesmírně obdivuju nejen jako fotografku, ale i jako člověka a jsem si stoprocentně jistá, že o ní ještě hodně uslyšíme!

A na závěr se ti musím svěřit, že po tomto rozhovoru získáš asi mnoho následovníků a několik fotografů tě začne určitě kopírovat. Taková je už doba a takoví jsou lidé. Přiznej se,co si myslíš o současné fotografii a lidech kolem ní vůbec.

Nejsem si jistá, mě někdo bude chtít mermomocí kopírovat, ale jestli někdo takový nápad dostane, doporučila bych jen z mých fotografií získat inspiraci a pak si to stejně udělat po svém. Myslím, že je hodně fotografů, kteří začínali kopírováním druhých, i já jsem se o pár kopíráků pokusila a musím říct, že jsem pak vůbec neměla radost z výsledku, jelikož to nebylo ze mě. A co si myslím o současné scéně? To by asi bylo na další dlouho debatu, jelikož mám velmi smíšené pocity. Momentálně ve mně převládá spíš zloba než pocit, že bychom měli být na sebe jako komunita pyšní, v tom smyslu, jak se chováme k sobě a také k našim modelkám. Ale jako věčně pozitivní člověk doufám, že se to jednoho dne změní a budeme mít zase radost z focení a pomáhání si navzájem…

Veronika spolu s AFOP pro vás otevírají workshop v září 2016. Více informací najdete ZDE.

Web: www.verve-rockabilly-photography.com

E-mail: verve.rockabilly.photography@gmail.com

Studio: www.ververockabilly.wix.com/verve