Je vážně akt už silně ohroženým druhem? Po delší době se nám celkem logicky zachtělo otevřít téma, okolo kterého se aktuálně našlapuje po špičkách. Proč se v řadě fotografických časopisů vycházejících kolem našich hranic (i v docela velkých vzdálenostech) nemůže akt vůbec objevit a proč mi někteří kolegové šéfredaktoři z jiných zemí píšou, zda je u nás tisk tohoto žánru skutečně povolen?
Konkrétně se to stalo zrovna nedávno po zveřejnění rozhovoru s Adolfem Zikou nad jeho novou knihou v říjnovém vydání. Napadlo mě zeptat se na to ženy, jejíž práce a originální myšlenky mám hodně rád.
Ptal se: Rudolf Stáhlich, odpovídala: Tereza z Davle, Facebook, Instagram
Terezo, jsi dost zaměstnaná, dlouho jsme se neviděli, občas na Facebooku, ale se svými akty na těch prudérních sociálních sítích asi nemáš moc šancí, že? Blokování trvá? U nás v časopise akty zatím nikomu nevadí, ale doba krásám nahého těla moc nepřeje, co myslíš?
Rudo, upřímně mám radost, že v tvém časopise akty mohou být. Na Facebook a Instagram dávám minimum toho, co fotím, bohužel to nejde díky jejich pravidlům. Nahota obecně začíná být problém, doba je opět prudérnější. Vše je nějak postavené na hlavu. Značně to proniklo i do reklam, kde nahota pominula, aby výrobce nebyl nařčen ze sexismu. Dřív byly krásné a jemně erotické reklamní fotky spodního prádla… to už dnes také není. Takže i ty staré dobré časy krásných reklam jsou pryč.
Když už jsem začal tvou doménou – akty… ještě stále fotíš na zakázku ženy pro jejich manžely či milence?
Ano, stále je to 80 % procent mých zakázek. Často chtějí dámy dvě sady – jak pro manžela, tak pro milence.
Slyšel jsem, že po dlouhé době chystáš zase větší výstavu.
Ano připravuji dvě větší výstavy, takže jsem se opět vrátila k focení na film – mé velké lásce – a temné komoře. Výstavy budou příští rok a dopředu o nich budu informovat.
Nedávno mi vyprávěl jeden fotograf – lektor workshopů (asi tvá konkurence), že má na focení aktů problémy sehnat modelky, protože jeho studenti víc na nahé objekty focení „čumí“, než aby se učili pořádně fotit. Jaké máš zkušenosti ze svých workshopů?
Na mých workshopech naštěstí muži fotí a jen nekoukají, šmíráky jsem naštěstí nezažila. Spíš tam jsou kluci a holky co fotku berou opravdu vážně. Ze 75 % se mi vrací klientela, takže workshopy nejsou často ani veřejné, jsme na nich dopředu domluvení. Ale musím říct, že jich dělám opravdu málo, dva až tři do roka.
„Terezy fotografie jsou velmi přirozené,“ jsem myslím psal už před léty, stále je skoro vůbec neupravuješ?
Ano, úprav je minimálně. Pokud klientku fotím na film, tak...
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!