TADY V HOLEŠOVICÍCH – Fotoesej

Text a foto: Marek Kapler

Roku 1980 jsem se jako osmnáctiletý mladík přestěhoval od rodičů z Hradčan do Holešovic. Začal jsem nadšeně objevovat neznámé prostředí. Přímo v domě byla hospoda s otevírací dobou 6–14, kam chodili popeláři a dělníci na ranní kávu, pivko a frťana.

V devět hodin už byla hospoda zaplněná a jen hučela. Z Holešovického pivovaru stoupala oblaka páry a vařilo se tam pivo Pražan. Rád jsem chodil do Holešovického přístavu kreslit nákladní lodě. Čtyři komíny holešovické elektrárny dávaly čtvrti monumentální ráz.

Na nákladovém nádraží Bubny se posunovaly vlaky. Továrny a dílny nebo jen ohrady a různá skladiště. Vzpomínám si na vyhlášený automat Maniny na rohu Dělnické a Komunardů, na spoustu zaniklých hospod, kde se odehrával společenský život. Tato čtvrť mi přirostla k srdci, vystudoval jsem tam grafiku na AVU a prožil krásných a intenzivních osm let. Holešovice dnes procházejí razantní proměnou. Z autentické čtvrti s kouzlem dělnické periferie se stává město bezduchých kanceláří a bohatých rezidencí.

V roce 2015 jsem si pořídil fotoaparát Fuji, který mi připomínal můj kinofilmový Olympus, a fotografie mi po dlouhých pětadvaceti letech znovu vstoupila do života. Začal jsem fotit Holešovice, kde opět bydlím, a učil se zacházet s digitálním aparátem. Současně také vidím, jak staré Holešovice před očima nenávratně mizí.

Ve své knize jsem se pokusil zachytit jakýsi fragment bývalých Holešovic i jejich současnou proměnu, která je mi cizí. Loučím se tak s tímto životním obdobím a uzavírám jedno fotografické téma.

Sbohem, Holešovice

Celý článek najdete v červencovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!