Tento dvousvazkový knižní poklad jsme si nemohli nechat ujít. Milujeme knihy, které voní a zachovávají nám na věky historii, v tomto případě fotografickou s obrovským přesahem do dějin a kultury českého národa a jeho osobností (významné světové osobnosti nevyjímaje).
Název dvousvazkové publikace vychází z reklamy z roku 1900, umísťované na zadních stranách fotografií: System Langhans pro přijmutí při světle umělém (proto i system bez diakritiky).
Téměř od založení Ateliéru Langhans v roce 1876 až po jeho likvidaci po roce 1948 byly z obrovského firemního archivu negativů pečlivě vyčleňovány portréty významných osobností. Pro tento výběr se později vžil název Galerie osobností. Sbírka byla chloubou ateliéru a zároveň rozsáhlým svědectvím o elitě národa. Jsou v ní obsaženy portréty politiků, vědců, spisovatelů, výtvarníků i hudebníků, podnikatelů, legionářů a duchovních, herců a pěvců, šlechticů a také cizinců, kteří v Čechách pobývali.
Po roce 1948 byl zničen nejen podnik samotný, ale také většina jeho rozsáhlého archivu. Téměř dva miliony převážně skleněných negativů byly vyvezeny na skládku v Praze-Kyjích. Přes devět tisíc portrétů z Galerie osobností se však shodou šťastných náhod dochovalo a díky péči restaurátorů se je podařilo zachránit.
Objevení části archivu při přestavbě domu ve Vodičkově ulici v Praze v letech 1998 a 2000 přináší cenné svědectví o významu Langhansova odkazu pro českou i evropskou kulturu.
„Vždy jsem cítila sílu tohoto domu, který je tak úzce spojen s fotografií. Proto to možná nebyla náhoda, že se skleněné negativy slavných osobností našly právě při jeho rekonstrukci. Nález dokázal, že i domy mohou být ovlivňovány osudy lidí, i když už dávno minulých.“ Zuzana Meisnerová Wismer, pravnučka Jana Langhanse
Po letech práce s denním světlem, se závěsy regulujícími jeho intenzitu, se zrcadly odrážejícími denní světlo pod velkými klobouky a dalšími omezeními se muselo využití umělého světla jevit tehdejším fotografům jako zázrak. Pracovní dny již nekončily s nastávajícím šerem.
Kapitola Ateliér: V pětadvaceti letech založil Jan Langhans (1851–1928) svůj první fotografický ateliér v Jindřichově Hradci (1876). Do Prahy se přestěhoval o čtyři roky později a v ateliéru ve Vodičkově ulici zůstal podnik až do znárodnění po roce 1948. Kapitola sleduje vývoj ateliéru (Lukáš Bártl – Ateliér Langhans a důležitost paměti), jeho podoby, reklamu i použití fotografií v tisku (Filip Wittlich – Fotografie mezi řádky.
Ateliér J. F. Langhans a český tisk), ateliér v konkurenci mladších fotografů na pozadí třech generací (Petra Trnková – Podnik, bez něhož by Praha nebyla Prahou). Historie po roce 1945 popisuje zánik firmy (Lukáš Bártl – Ateliér Langhans pod nucenou státní správou a jeho znárodnění po roce 1948).
Kapitola Architektura: První dojem potomků původních majitelů při vstupu do domu ve Vodičkově ulici po restituci v roce 1991 představoval jedním slovem zmar. Po několika letech tápání, hledání a posléze intenzivních příprav byla v roce 2002 rekonstrukce, nástavba a...
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!