Skryté krajiny v podání Liberecké škole fotografické

Prakticky po celý červenec můžete navštívit výstavu Skryté krajiny, které prezentuje tvorbu studentů Liberecké školy fotografické. Fotografie jsou vystaveny v Polici nad Metují.

Mezi nejčastěji zpracovaná témata fotografů patří portrét, se všemi jeho podkapitolami (od aktu po fashion), streetfotografie, zátiší a krajina. Úkolemstudentů je uchopit téma a popasovat se s ním. Některé z prací nebo alespoň jejich části máme tučest představit i vám.

Většina vystavených děl vznikla v rozmezí posledních tří let. V tomto období se vyskytl nový, nezvaný, fenomén. Říkejme mu nejistota. Ať již mezi ní patří Covid, válka či ekonomická situace, propsala se do našich životů. Omezili jsme cestování, styky s okolím a častěji se zabýváme sami sebou, svými postoji k světu okolo nás. Častěji řešíme osobní pocity i nálady. Hledáme ve skrytu našich duší odpovědi na naše otázky. A to vše se odráží na vystavených fotografiích.

Václav Cílek se ve své práci zamýšlí nad krajinami vnějšími a vnitřními. Těmi, které si nosíme uvnitř svých srdcí. Kdy, vracejíc se k domovu, rozeznáváme známé siluety na horizontu. Nebo snové krajiny plné létání a naděje. Proti tomu stojí krajiny temné, plné zlých předtuch. Jesliže-li je něco vnitřní, bývá to zpravidla i skryté. My máme však jedinečnou možnost nahlédnout skryté zákoutí autorů. V jejich krajině rezonují témata existenciální, týkající se podstatných struktur života. Vidíme před sebou rozevřenou paletu otázek a možná i odpovědí o postavení člověka v přírodě, pomíjivosti života, ale i lásky ke stvoření.

Vůbec nás nepřekvapí, že ve skryté krajině najdeme vypořádávání se s diabetes, běžícím časem i touhou po svobodě. To vše je na fotografiích buď zcela otevřeně nebo v metafoře znát. Záleží jen na nás, divácích, jak se k dílům postavíme a necháme se do nich vtáhnout. Dopřejme si chvilku zastavení a dejme prostor skrytým krajinám, beztoho si každý tu svou nosí ve svém srdci.