Sára Saudková je solitérem mezi českými fotografy. Fotografování se začala soustavně věnovat až ve dvaatřiceti letech, a do té doby stihla vystudovat ekonomii, moderovat televizní pořad, literárně tvořit, a být modelem i manažerkou svému slavnému partnerovi.
Dnes je už zřejmé, že její první fotografické pokusy nebyly nezávazným flirtem, ale počátkem velké lásky, která ji dovedla až k nezanedbatelným úspěchům. Pouhý rok (!) po Sářině fotografickém debutu (2000) si několik jejích snímků vyžádalo londýnské nakladatelství Carltonbooks pro svou knihu Masterpieces of Erotic Photography, týž rok uspořádala zlínská galerie Masson její první výstavu, na podzim 2002 Sára Saudková vydala první, velmi úspěšnou monografii (dotisk v roce 2003 a 2007), a zároveň v pražské galerii Pyramida představila první skutečně reprezentativní výstavu svých fotografií. Všechno, čemu se věnuje, dělá s vervou a renesančním rozletem. Dnes už vystavuje v Čechách i ve světě, je zvána na mezinárodní fotografické přehlídky…"
"Vlastně už Sářin vstup do světa fotografie má renesanční atributy. Stejně jako malíři té doby, kteří své žáky vyučili vlastní výtvarné technice a předali jim tvůrčí tajemství, která znali jen oni, vedl i Jan Saudek partnerku vlastní cestou. „Vyučila jsem se u Mistra Jana – není lepší školy,“ říká Sára. A jako žáci renesančního malíře, kteří podle míry svého talentu buď pokračovali mistrovou cestou stále, anebo si na jejích základech vybudovali vlastní, jedinečný styl, měla i ona dokázat, že je další svébytnou osobností české fotografie. A to se jí podařilo."
"Známé jméno možná leccos usnadní, určitě však zavazuje a svým způsobem tíží. Sára Saudková riskovala, že pokud neuspěje, bude jen „Saudkem v sukních“. Jenže to by nesměla být ona: osobnost, která by se s velkou pravděpodobností prosadila i bez slavného jména. Všechno, co fotografuje, zná, neboť se jedná o bezpočtukrát obehrané příběhy lásky, vášně, osamění, o stav oscilující mezi dětstvím a dospělostí, nyní obohacený i o mateřství a rodičovství. Sára je však osvobozuje od balastu sentimentálních klišé, a zobrazuje je občerstvující optikou, plnou humoru, dravé hravosti, erotiky a poezie, bizarnosti i lehké ironie, nad níž se však vznáší vědoucí úsměv. Dokáže svého diváka lákat, mystifikovat i uhranout. Nenadržuje ani jednomu pohlaví; ví, že obě mají ve hře zvané láska různé zbraně, ale vyrovnané pozice. I když jsou Sářiny ženy a dívky vše jiné než pasivní, nepotřebují s muži bojovat – výsledek už je přece dávno předem znám."
"Sára Saudková příliš nedůvěřuje moderním technikám. Také proto pracuje s klasickým fotoaparátem a oceňuje, že ji Jan Saudek zasvětil do alchymie fotokomory. Její rukopis, na němž je stále patrnější Sářin vývoj od Janovy žačky k autonomnímu projevu, je rafinovaně prostý. Vycizelovaná, ale přesto přirozeně působící kompozice často dovoluje uplatnění drobných detailů, jimiž obraz získá symboliku. Světlo, kterým čaruje, jen podtrhuje vynalézavost forem a linií, jejichž zdrojem je převážně lidské tělo. Právě tento úžas nad živočišnou krásou nedovolí, aby jakýkoli, i velmi odvážný výjev, nesl cejch lascivnosti. Krásu však Sára často nachází tam, kde by ji ostatní zcela přehlédli – jejími modely bývají totiž i ženy, jejichž proporce sotva odpovídají současnému estetickému ideálu. Nejsou tu však jen akty. Do úplně jiných sfér dokáže svého diváka přenést třeba i tajemným zátiším či podivuhodnou impresionistickou přírodní náladou."
"Kombinace citlivosti a pevnosti, barvitosti lidských osudů i přímočarosti jejich zobrazení, humoru a poetiky, to je vedle dokonale zvládnutého řemesla hlavní esence fotografií Sáry Saudkové. Její radost z tvorby je nakažlivá, rychlost, s jakou je schopna zrealizovat své představy, obdivuhodná. Díky tomu, že svět, který zobrazuje, je plnokrevný a nevyumělkovaný, bude mít určitě co říci ještě zítra, pozítří, za dvacet či padesát let …"
text: Edita Pacovská