Tak se nám narodilo 101. číslo Naší přírody a už se těší, až se do něj začtete.
Začínáme v něm hned tři nové seriály – první bude o invazních druzích, druhý o našich drahokamech a třetí je (nejen) pro děti, budeme si v něm představovat různé rostliny, živočichy i přírodní jevy podle abecedy. A nebojte, jako obvykle nechybí ani pozvánky na výlety.
Obsah čísla 1/25
Na území České republiky je už po několik staletí těžen krvavě červený minerál, jehož barva mu přinesla věhlas nejen u nás, ale i ve světě. Jedná se o pyrop – jeden z mnoha minerálních členů skupiny granátů (v současnosti rozlišujeme okolo 30 koncových členů granátové skupiny). Název granát vzešel již ve 13. století od proslulého německého přírodovědce Alberta Velikého snad podle latinského označení pro zrno (granum) nebo podle červených semínek z granátového jablka.
Obecný chemický vzorec granátu je X3Y2(SiO4)3, kde místa X jsou většinou obsazována atomy dvojmocných prvků jako Mg, Fe2+, Mn, Ca a místa Y prvky většinou trojmocnými jako Al, Cr, Fe3+ a V, vzácněji i dalšími prvky. Podle zastoupení různých prvků v pozicích X a Y se rozlišují odrůdy granátu. Ve spise Gemmarum at lapidum historia, vydaném roku 1609 v Hanau, popisuje osobní lékař císaře Rudolfa II. Anselmus Boetius de Boodt (1550–1632) červený minerál těžený na území Čech jako Granatus Bohemicus, od té doby se postupně vžil pro tento krásný minerál barvy holubičí krve název český granát.
Nepůvodní druhy rostlin a živočichů do přírody nepatří. Přesto se v ní objevují od dob, kam paměť lidstva sahá. Na souši i ve vodě. Jejich šíření a obzvlášť pak rozvoj biologických invazí jsou ale postrachem přírodních lokalit všude na světě. Invazní druhy totiž vážně ohrožují biologickou rozmanitost původních ekosystémů a s ní související ekosystémové služby.
Navíc způsobují značné ekonomické škody, a dokonce vážně ohrožují i zdraví člověka. Je tedy nutné věnovat jim zvýšenou pozornost a získat nad nimi kontrolu. Pojďme se teď spolu v tomto „invazním“ seriálu s vybranými vetřelci seznámit, abychom je v terénu poznali a pomohli je včas odhalit a zastavit.
Chřiby neboli Buchlovské hory nepoznáte za den ani za dva. Je třeba se do nich vracet průběžně v různých ročních obdobích, hledat na turistických trasách i mimo ně místa dosud neznámá a spolu s nimi objevovat v jiných barvách a náladách lokality už dříve navštívené. Výlety do Chřibů vám vydrží na mnoho let, možná i na celý život.