Filmování v mizerných podmínkách – 1. díl: Natáčení s nejlepším lezcem světa Adamem Ondrou

Jako malý kluk jsem měl spoustu představ, jak bych chtěl žít. Četl jsem hodně bláznivých knížek a byl jsem ukecanej, takže jsem chtěl hlavně uvádět v televizi, cestovat a filmovat. Což jak zajisté souhlasíte, je samozřejmě BLBOST. Jako slušně vychovaný jsem pochopitelně věděl, že si musím najít dostatečně vážnou práci, která pokud možno bude opruz. A nebude mě bavit. Protože jinak by se to nejmenovalo práce. Když to totiž člověka baví, smí se tomu říkat práce?

Text a foto: Petr Horký, WEB: www.piranhafilm.cz, FB: petr.piranhafilm

Pozor na splněná přání

Život mě ale naučil, že pokud si člověk něco opravdu, ale opravdu moc přeje, tak se mu to nakonec splní. Má to jen jeden háček: splněné přání v realitě vypadá úplně jinak, než jak si ho člověk ve své fantazii vysnil.

Nedávno mi přišla fotka od kamaráda, který mi na gymplu vyprávěl o tom, jak moc by si přál strávit celou noc v posteli se dvěma blondýnkama, které by ho pořád volaly k sobě a nenechaly ani na minutku zamhouřit oči. Splnilo se mu to. Na té fotce měl kruhy pod očima a po stranách své dvě malé nemocné blonďaté dcerky, které už několikátou noc nemohly spát, pořád na něj volaly a nenechaly ho ani na chvilku usnout. Proto bacha na to, co si přejete!

Já jsem si tedy přál natáčet dobrodružné dokumenty, spouštět se do egyptských hrobek, potápět se ke žralokům, vylézt na vybuchující sopku, objevovat potopené lodě, šlapat přes Grónsko a na severní pól a šplhat do skal s nejlepšími horolezci. Vlastně se mi to všechno splnilo. Pokaždé trochu jinak, než jsem si to na začátku představoval, ale to už patří k věci. Tento seriál je malý mix toho, jak se podobné věci mohou splnit, a také toho, jaké jsem na místě získal zkušenosti, jak si s tím poradit a jak v daných podmínkách natáčet.


Chorvatsko – zjevně každý z nás ví přesně, co chce. Foto: Pavel Otevřel

Pro koho to píšu

Říkám si, že mezi čtenáři časopisu FotoVideo může být dost těch, kteří mají podobné sny. Pak bych byl moc rád, kdyby se mi podařilo inspirovat vás, abyste nepolevovali a vytrvali, i kdyby vaše sny a plány zněly bláznivě a okolí si klepalo na čelo. Sám to znám velmi dobře a v současné době už klepání na čelo a skeptické pohledy okolí považuji skoro za důkaz toho, že můj nápad má budoucnost. Jasně, mnohokrát jsem si kvůli tomu nabil hubu, ale tak to chodí a každý náraz na zem člověka učí lépe ....

Celý článek i fotografiemi – a to rovnou na osmi stranách – si můžete přečíst v tištěném (nebo také elektronickém) únorovém vydání FotoVideo.

Více o tom, co najdete v únorovém vydání, najdete tady.