Blýskání na lepší časy

Často mívám fotografické sny. Tedy abych byl přesný, nemám na mysli fotografování, odehrávající se ve stínu palem na rozpáleném písku opuštěné zátoky, zakončené milostným románkem s krásnou modelkou.

Prostě sny, které vám samovolně vyvstanou ve chvílích, kdy by si hlava měla od práce naopak odpočinout. A nutno přiznat, že mé sny mají zpravidla blíže k hororu, než k romantice v duchu Madisonských mostů. Ve svých nočních můrách buď někde zapomínám brašnu s foťákem (což se bohužel ve skutečnosti už jednou stalo) nebo vcházím do vykradeného ateliéru (takový pokus zde již také byl, ale zloděj si naštěstí vylámal zuby na bezpečnostních dveřích), případně zcela uřícený dorážím na focení v jiný den či hodinu, než bylo dojednáno. A není to tak dlouho, kdy jsem se opět probudil zpocený hrůzou. Nebyl jsem se totiž schopen za nic na světě rozhodnout, kolik mám nasypat magneziového prášku na hořák svého prapředka fotografického blesku. Čas se vlekl a klient (asi to musel být někdo dost důležitý, když jsem byl tak nervózní) se mnou začínal ztrácet trpělivost. Nabral jsem tedy dvě polévkové lžíce a s hlavou pod jeptišku* jsem s napětím čekal, jak velký „výbuch“ křesadlo spustí.

Zbožňuji ten okamžik, kdy člověk zjistí, že je všechno jinak, a že se opravdu jednalo pouze o špatný sen. Jaká to úleva, když jsem si uvědomil, že namísto primitivním magnéziovým bleskem mám studio vybavené ateliérovým zábleskovým zařízením, a k tomu v trezoru uloženo několik malých externích blesků. Slovo „malých“ ovšem vůbec nevystihuje jejich využití a důležitost. Opak je pravdou. Pokud to zakázka umožňuje, snažím se mimo ateliér fotografovat přednostně s nimi. A důvodů je hned několik.

Tím hlavním důvodem není vrozená pohodlnost, byť by to bylo na místě, protože tahání velkých těžkých kufrů se světly člověka unaví ještě dříve, než se vůbec pustí do focení. Hlavním důvodem je, že v případě dnešních moderních malých blesků už jde téměř o plnohodnotnou kreativní práci se světlem. Jednoduše řečeno, dokáží báječně posvítit. Jenom se to s nimi musí umět.

Především je nutné vědět, k čemu ten či onen čudlík na malém blesku slouží. Přiznejme si, v tom máme všichni malinko rezervy, protože neexistuje nudnější četba než návody k obsluze. Běžný uživatel si s nastavením TTL režimu a vytočením hlavy blesku ke stropu, čímž odstraní ošklivé tvrdé stíny za postavou, zpravidla vystačí. Směrování světla patří mezi základní a nejjednodušší kouzlo, které lze s pomocí jakéhokoliv světelného zdroje vyčarovat. Řada výrobců dnes dodává pro malé blesky příslušenství, s jehož pomocí máme pod kontrolou nejen směr světla ale i ostrost a hloubku vržených stínů.

Kouzla s barvami nejsou o nic složitější. Při troše šikovnosti a fantazie můžeme vytvořit pomocí želatinových filtrů iluzi posledních paprsků zapadajícího slunce třeba ve vinném sklípku, nebo s nimi na snímku navodit večerní atmosféru v pravé poledne. Volbou stroboskopické funkce nebo vysokorychlostní synchronizací docílíme téměř magických obrazů a neobvyklých efektů dosáhneme i expozicí na druhou lamelu. Tahle kouzla a hrátky se světlem jsou ryzí podstatou fotografie, kde se fantazii meze nekladou. A co potom, když budete mít k dispozici namísto jednoho blesku rovnou dva, tři, čtyři…

Oproti svým větším studiovým bratříčkům jsou jejich nespornými výhodami malý rozměr a hmotnost. Kolikrát ani není nutné sebou nosit stativ, protože blesk mnohem rychleji upevníte pomocí svorky na kus nábytku. Stejně snadno je lze schovat na ta nejroztodivnější místa, třeba tanečnici pod sukni, což by - jak jistě uznáte - s ateliérovou lampou nebo bleskem s magneziovým práškem nešlo.

I když v řadě fotografických disciplín zatím malé blesky studiová světla nenahradily, jsou i přes svou vysokou cenu dobrou alternativou pro příležitostné fotografy a jejich domácí studia. Fotit dnes umí skoro každý, ale svítit už jenom někdo. A ve fotografii jde o světlo vždy až na prvním místě! A já navíc věřím, že díky jejich dalšímu vývoji a miniaturizaci, táhání objemných fotografických zavazadel už jednou pro vždy skončí.

Ať Vám to blejská!

S úctou Váš Rawdinger

*jedná se o černý kus látky, který si fotograf dával přes hlavu a bránil tak přímému dopadu světla na matnici, což mu umožňovalo snadněji obraz zaostřit.