Rozhovor – Na Letní Letné s Františkem Ortmannem

Když jsem se Františkovi jen zmínil, že bych někdy chtěl vědět a vidět více o tomto historicky snad nejúspěšnějším pražském festivalu cirkusového a divadelního umění, jehož partnery jsou nejprestižnější české firmy a instituce, vychrlil na mě okamžitě svůj typický vodopád slov a postřehů, které jsem opět nestíhal zaznamenávat.

Ale Františka znám víc než třicet let, ještě z počátků našeho Reflexu, a tak jsem sepsal vše podstatné a snad i správně. Posuďte sami.

Foto: František Ortmann, Facebook, Instagram, www.tattoo-names.com

Vážený Františku, přestože je krásný podzim, rád bych se s tebou vrátil k jedné krásné akci, která se letos ve druhé polovině srpna konala už podevatenácté. Letní Letná – jaká byla ta letošní?

Zatím absolutně nejnáročnější ze všech, co jsem kdy fotografoval, a to nejen díky délce – na festivalu jsem strávil 23 dní, na Letní Letné (LL) 2022 se odehrálo více než 200(!!!) představení, navíc každý den nějaký extra event pro partnery festivalu a u toho všeho bych měl být.

Samozřejmě také dokumentují i „běžný život“, zákulisí představení a vše, co se na Letní Letné děje. Navíc jsem si před sebe letos postavil absolutní výzvu a celý festival jsem fotografoval výhradně bezzrcadlovkou, a to Nikonem Z9, přirovnal bych to k takovému kroku, jako byl pro mě přechod v roce 1997 z analogu na digitál.

S přehlídkou umění nejen cirkusového, plnou divadla a přehlídek a workshopů, jsi téměř bytostně spojen. Jak to celé vůbec vzniklo? Musíš mít už neuvěřitelný archiv.

Pokud jde o Letní Letnou, s principálem festivalu Jirkou Turkem mě pojí mnohaleté přátelství a pracovní partnerství, které se datuje už do počátku devadesátých let. Můj archiv čítá tisíce negativů, diapozitivů a dnes i desetitisíce digitálních snímků. Jakmile jde o cirkus a divadlo, neumím si svůj život bez nich už představit. Ta snová atmosféra, které vznikne v okamžiku zhasnutí v šapitó či sále, je prostě zcela pohlcující a návyková.

Opět jsem sledoval letošní tok tvých obrazů na sociálních sítích a nestačil se divit až neuvěřitelné barevné rozmanitosti festivalu. Pastva pro oči, kterou musí fotograf stíhat přes den i do pozdního večera. Focení asi hodně náročné, že?

Dám ti příklad mého běžného dne na Letní Letné: ráno vstávám každý den mezi sedmou a půl osmou, žádné soboty a neděle neexistují – i proto bydlím po celou dobu v zázemí festivalu ve sto let staré maringotce a velikosti 2 × 4 m hned vedle Kramářovy vily v letenském parku… chápeš tu unikátnost místa? To je prostě nejvíc.

Po ranní sprše a hygieně rozbalím komputer a začnu...

Celý článek najdete v listopadovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!