Radovan Kouřil – Nechám se unést kouzlem okamžiku

„Na focení mám asi nejraději ten tajemný proces vzniku fotky. Ať už je to příprava plánovaných záběrů, nebo naopak fotografování naprosto spontánní. Probírání se spoustou snímků a vybírání těch nejlepších mě moc nebaví,“ říká Radovan Kouřil, amatérský fotograf a generální ředitel Zdravotní pojišťovny OZP.

Na vašich současných fotografiích je vidět zkušenost. Kdy jste s fotografováním začal?
Bylo to koncem 70. let v éře analogové fotografie. S tátou jsme si doma zařídili temnou komoru a tam jsme nadšeně sledovali to, co už dneska spousta amatérských fotografů nezažije – zrod fotografií, které se vám pomalu pod červeným světlem vykreslují před očima.

Jaký byl váš první fotoaparát?
Dostal jsem tehdy k narozeninám sovětský foťák FED 4, byla to kopie německé Leicy. Mám ho dodnes a zrovna nedávno jsem do něj po těch letech vkládal film a uvidím, co z něj vyleze. Pak jsem se focení dlouho nevěnoval a vrátil se k němu až kolem roku 2000. Nějakou dobu jsem také fotil hlavně mobilem.

Jaký fotoaparát používáte dnes?
Mám bezzrcadlovku Olympus OM-1. Z mého pohledu ideální přístroj zejména na cesty. Prakticky si vystačím jen se skvělým objektivem 12–100 mm f/4. Využívám jeho možnosti individuálního nastavení i skutečnost, že to, jak bude fotka vypadat, vidíte rovnou v hledáčku nebo na displeji, a na rozdíl od analogové fotografie si lze výsledek prohlédnout hned po vyfotografování.

Zkoušel jsem se vrátit i k původnímu analogovému fotografování na film, ale zjistil jsem, že už mě to nebaví tolik jako v dětství. Chybí mi ten bezprostřední zážitek z pořízeného snímku, protože výsledné fotky z kinofilmu často vidím až po několika týdnech nebo i měsících, když dofotím celý film.

Je ale také pravda, že před časem jsem si pro radost v bazaru pořídil i legendární Leicu M11 s několika manuálními objektivy, u které si opravdu všechno musíte nastavit ručně. Je to takové pomalé, promyšlené focení, které vyžaduje dlouhou přípravu, ale výsledek pak stojí za to, tedy občas… Ale moc mě to baví.

Tím jste mi nahrál na další dotaz: Jsou vaše fotografie častěji připravené a promyšlené, nebo vznikají z okamžitého popudu?
Je to tak půl na půl. Někdy vím, co bych rád vyfotil, a na ten záběr se chystám. Nastavuji si parametry snímku, čekám na správné světlo, na pozadí…

Celý článek najdete v březnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!