Přednáška Moderní krajinářská fotografie – fotograf Jan Šmíd

Publikováno: 11. února 2020 | autor Redakce
odolenavoda-smid.jpg

Povídání o fotografování a krajině s mezinárodně uznávaným fotografem Janem Šmídem ve středu 4. března 2020 v 18 hodn ve společenském sále Klubu Aero, Odolena Voda.

Slova autora:
Již v průběhu jara roku 2012 mi učarovala panoramatická krajinářská fotografie, které se dnes věnuji s maximálním zápalem. Drtivou většinu aktuálních fotografií proto pořizuji z několika podkladových snímků (někdy i desítek či stovek) a zaměřuji se kromě klasické denní fotografie i na fotografii noční krajiny a hvězd.

Focení mě opravdu zcela pohltilo, což mělo za následek i tu skutečnost, že jsem začal lektorovat krajinářské workshopy, organizovat zahraniční fotoexpedice a provozuji vlastní Individuální Fotografickou Školu (IFŠ).

(více o autorovi najdete níže)

Stránky autora: http://www.smidphotography.com/
Facebok: https://www.facebook.com/smidphotography

Ukázky složených panoramat:

jan-smid,-hermann-na-dohled.jpg
Foto Jan Šmíd: Panorama složené ze 30 fotek (10 expozic plošně ve dvou řadách + 3* expoziční bracketing).Použitá výbava: Nikon D850, Carl Zeiss Otus 28mm f/1.4Hermann neboli Hermannsdalstinden je jedna z nepřehlédnu­telných lofotských dominant. Aby ne, když měří 1029 metrů a patří mezi nejvyšší hory celých Lofot. Okolí je přímo rájem pro krajináře…

jan-smid,-skagsanden-beach.jpgFoto Jan Šmíd: Panorama složené ze 30 fotek (10 expozic plošně ve dvou řadách + 3* expoziční bracketing).Použitá výbava: Nikon D850, Carl Zeiss Otus 28mm f/1.4Skagsanden Beach je jednou z nejkrásnějších pláží na celých Lofotech a podobných kompozic je tu plno. Navíc jsme měli na fotoexpedici letos v září štěstí nejen na polární záři, ale i na zajímavé podmínky během východů a západů slunce.

 

O autorovi (z webu autora www.smidphotography.com):

AUTOR O SOBĚ ...

Fotografování se nevěnuji od svého narození, jak někteří kolegové s humorem a nadsázkou uvádějí. Ani se fotografování nestalo „láskou na první pohled“. Popravdě nevím, co všechno jsem měl v roce 1979 v kolébce, když jsem přišel na svět, ale fotoaparát to určitě nebyl. Dokonce jsem dlouhou dobu fotografování okázale ignoroval anebo jsem pouze příležitostně „cvakal“ zážitky z dovolených. S nástupem mobilů, jimž ve výbavě nechyběl několika megapixelový fotoaparát, jsem si dokonce pochvaloval, že zanedlouho nebudou fotoaparáty vůbec potřeba a vše nahradí mobil. V té době pro mě byla veškerá fototerminologie zcela neznámá a ISO bych nejspíše považoval za cizí sprosté slovo.

V roce 2009 jsem se rozhodl, že na příští dovolenou pojedu vybaven již prakticky „profesionálním“ přístrojem a za tímto účelem jsem si pořídil tzv. falešnou zrcadlovku (EVF) značky Nikon. Byl jsem z ní nadšený, hlavně proto, že měla „ten zůům“ a hodně „těch megapixelů“. Věrným souputníkem při úpravě fotografií se pro mě stal program Picasa a jeho sofistikovaný automatizovaný nástroj „zkusím štěstí“:) Současně se zmíněnou mašinkou od Nikonu jsem si ale koupil i první odbornou publikaci o focení. A čím více jsem četl, tím jasněji jsem docházel k názoru, že bez zrcadlovky už prostě focení „nejde“.

Na sklonku roku 2009 jsem tedy vyměnil EVF za zrcadlovku Nikon s prvním setovým objektivem 18–105mm, nakoupil další publikace a nastoupil na cestu zkoušení a experimentování. A že to byla cesta trudná a trnitá. Zejména mě překvapovalo, že se moje fotografie stále jaksi kvalitou nepřibližují snímkům otištěným v profesionálních časopisech:)

V průběhu dalších zhruba dvou let jsem se začal pomalu orientovat z běžného cvakání na promyšlenější fotografie, dokoupil jsem objektivy, filtry a další různé nezbytnosti. A když už jsem měl výbavu a teoretické znalosti z knih, bylo třeba vše zúročit. Na podzim 2011 jsem se tedy vydal celkem nazdařbůh fotit východ slunce v Českosaském Švýcarsku a cestou v autě jsem se rozhodl, že krajinářská fotografie by pro mě mohla být tím pravým.

Již v průběhu jara roku 2012 mi učarovala panoramatická krajinářská fotografie, které se dnes věnuji s maximálním zápalem. Drtivou většinu aktuálních fotografií proto pořizuji z několika podkladových snímků (někdy i desítek či stovek) a zaměřuji se kromě klasické denní fotografie i na fotografii noční krajiny a hvězd. Focení mě opravdu zcela pohltilo, což mělo za následek i tu skutečnost, že jsem začal lektorovat krajinářské workshopy, organizovat zahraniční fotoexpedice a provozuji vlastní Individuální Fotografickou Školu (IFŠ). V mé další fotografické tvorbě mě podněcují i úspěchy na mezinárodních fotografických soutěžích, například v Tokiu (stříbrná medaile), na Fine Art Photography Awards v Londýně, dále Prix de la Photographie v Paříži (2× stříbrná medaile), Moscow International Foto Awards 2017 (2× zlatá a 1× stříbrná medaile), International Photography Awards 2017 v Los Angeles (bronzová medaile a 9× Čestné ocenění) či australská The International Pano Awards (1× zlato, 4× stříbro a 1× bronz) atd.

Přelomovým se pro mě stal rok 2017. Nejen že se mi dařilo na výše uvedených mezinárodních fotografických soutěžích, ale také se velmi úspěšně rozběhl můj projekt fotoexpedic do zahraničí (norské Lofoty, Dolomity, Toskánsko) či unikátní projekt „Fotovinobraní“ (kombinace fotografování a degustování vína). V neposlední řadě jsem byl přijat za člena komisí Asociace profesionálních fotografů ČR a na podzim se mi podařilo získat titul QEP.

QEP (Qualified European Photographer) je jeden z nejprestižnějších fotografických titulů, který lze získat. Uděluje ho Federation of European Photographers a cesta k němu je sakra trnitá. Končí velmi přísným tříkolovým posuzování sady 12 tisků. Za poslední roky se hodnocení komisí velmi zpřísnilo a úspěšnost je v krajinářské fotografii opravdu mizivá. V roce 2017 jsem tak uspěl jako jediný krajinář z celé Evropy a současně jako jediný zástupce ČR. Krajinářský QEP u nás historicky za dvě desetiletí získali doposud pouze 4 fotografové.

QEP – v krajinářské fotografii – jsem pro Českou republiku vybojoval po dlouhých 12 letech…

Dalším zlomem bylo léto roku 2018, kdy se mi podařilo získat titul MASTER QEP!

Master QEP (Master Qualified European Photographer) je nejcennější a nejprestižnější fotografický titul, který lze získat a taktéž ho uděluje Federation of European Photographers. Z potencionálních 70 tisíc zájemců získalo, historicky za cca 30 let, titul MQEP doposud jen 70 fotografů. V ČR jsem se stal třetím držitelem tohoto titulu, přičemž oba předchozí tituly byly uděleny před dlouhými 14, resp. 18 lety.

O moc víc se toho ve fotografii už dokázat nedá. Přitom od mé první krajinářské fotografie uplynulo 6,5 roku…

Ziskem titulu Master QEP vše ale nekončí. Na sklonku roku 2018 jsem se stal ambasadorem legendární fotografické značky Carl Zeiss. Jsem tak druhým ambasadorem této značky v České republice a zároveň 25. fotografem na světě, který tuto fotografickou ikonu reprezentuje.

Je to pro mě velká čest a zároveň vítaný nový impuls do další fotografické práce.

Z dnešního úhlu pohledu poněkud překvapeně zjišťuji, že ač jsem de facto antiturista a preferuji zcela jiné sportovní aktivity, než je drápání se do kopců s fotobaťohem na zádech (kterému pracovně díky jeho velikosti přezdívám maringotka), fotografování mě velmi baví. Krajinářská fotografie se pro mě skutečně stala „tím pravým ořechovým“, ale nezříkám se ani ostatních fotografických disciplín.

Prosinec 2018

Jan Šmíd, Master QEP


Právě vychází
fv03-24-web3.jpg
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.