Olomoučtí fotografové potřetí: Karel Kašpařík fotil Natašu Gollovou a zachytil avantgardní svět 30. let

Knižní monografie přibližující tvorbu Karla Kašpaříka je třetím dílem z edice Olomoučtí fotografové, na které spolupracují Muzeum umění Olomouc (MUO) a Vydavatelství Univerzity Palackého (VUP).

Třicátá léta 20. století byla plná prvorepublikové kavárenské elegance ve městech, lopotné zemědělské práce na vesnicích a postupného objevování a posouvání uměleckých a společenských hranic, ať už v oblasti lehké erotiky, či avantgardních směrů.

To vše se kontrastně a zároveň jaksi symbioticky prolíná na snímcích Karla Kašpaříka, fotografa s nezaměnitelným rukopisem i pohnutým životem. Zažil boje na italské frontě za první světové války, prožil osobní opojení i vystřízlivění z komunistické myšlenky a jako člen protinacistického odboje byl pronásledován gestapem a vězněn v koncentračním táboře.

„Karel Kašpařík patřil k nejvšestrannějším a nejoriginálnějším představitelům české meziválečné fotografie. Dokázal do své tvorby prolnout tehdejší dobové tendence od abstrakce přes konstruktivismus, surrealismus a glamour až po sociální fotografii. V kontextu české dokumentární fotografie nemá jeho tvorba srovnání,“ říká Štěpánka Bieleszová, kurátorka MUO a současně editorka celé edice Olomoučtí fotografové.

Karel Kašpařík sázel na velké detaily, dynamické diagonální kompozice či focení z ptačí a žabí perspektivy. Hledal symbolické významy, nečekané harmonie a rytmy v detailech, tvarech a liniích kolem nás, používal dvojexpozice.

V knižním výběru jeho fotografií čtenáři najdou kontrast městského a vesnického živlu, atmosféru meziválečné Itálie a Francie či nablýskaný svět motorek. Měl také blízko k divadlu a divadelní fotografii. I proto jeho objektivu „neunikla“ v té době v Olomouci působící herecká femme fatale Nataša Gollová.

Věnoval se rovněž sociální fotografii a zachycoval aspekty vesnického života v Dolanech u Olomouce, kde žil od dětství až do smrti. Podařilo se mu přiblížit atmosféru náboženských slavností, lidí při práci na poli, zvěčnil portréty tuláků, invalidů, dětí i starců.

„Smyslem celé edice Olomoučtí fotografové je mimo jiné připomenout a znovuobjevit mezinárodní význam olomouckých fotografů a šířit jejich slávu u nás i za hranicemi. V případě Karla Kašpaříka se to povedlo hned dvojnásob. Jeho téměř zapomenutá tvorba, kterou svého času obdivovali i v New Yorku, je pro mě osobně jedním z největších uměleckých objevů poslední doby,“ dodává Aleš Prstek, ředitel Vydavatelství UP.

Kniha fotografií Karla Kašpaříka bude slavnostně uvedena a pokřtěna ve čtvrtek 3. února v 17:00 v Moravském divadle Olomouc při příležitosti zahájení výstavy Kašpaříkových fotografií.

Publikace vychází v rámci dvojjazyčné edice Olomoučtí fotografové a je dostupná na e-shopu Vydavatelství UP. Dosud v edici vyšly knihy fotografií mistra ženského portrétu a aktu Miloslava Stibora či snímky Petra Zatloukala, zachycující životy, kratochvíle a touhy lidí v normalizačním bezčasí.

Edici finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR, Statutární město Olomouc, Olomoucký kraj a Institut tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě. Další podrobnosti najdete na stránkách photographers.upol.cz.

Karel Kašpařík (1899–1968)

Výrazná postava avantgardní fotografické scény a všestranný fotograf, který dokázal do své tvorby prolnout tehdejší dobové tendence od abstrakce přes konstruktivismus, surrealismus a glamour až po sociální fotografii.

Nejzásadnější Kašpaříkovy fotografie vznikly v průběhu třicátých let. Podílel se také na výstavách avantgardních fotografií v Olomouci. Byl součástí Klubu fotografů amatérů v Olomouci a tzv. fotoskupiny tří (1935), s níž se přihlásili k novým a progresivním postupům ve fotografii. Zdůrazňovali experimentální přístup a příklon k výtvarně originální fotografii.

Po druhé světové válce už se fotografováním zabýval jen sporadicky. Jeho fotografické dílo bylo prakticky zapomenuto a jeho značná část, včetně erotických fotografií a divadelních snímků, je dnes nezvěstná.

Má osobní zkušenost z první světové války. Byl členem KSČ od roku 1924, po okupaci Československa se zapojil do protinacistického odboje. Zatklo jej gestapo a v letech 1943–1945 byl vězněn v německém koncentračním táboře Flossenbürg. Po válce se aktivně zapojil do procesu přebírání moci komunisty v Československu, později však u něj došlo k vystřízlivění, v politice přestal být aktivní a stáhl se do ústraní.