O nové platformě Leica+ s ambasadorem Kevinem V. Tonem

Nová platforma Leica+, kterou na jaře letošního roku spustila FotoŠkoda, nabízí setkání a workshopy pro lidi zajímající se o přístup legendární značky Leica k fotografování. Ambasadorem platformy je pražský street fotograf Kevin V. Ton, který s Leicou fotí už více než 15 let. O co v Leica+ jde a jak se stát členem?

Než se pustíme do novinek, řekni mi, Kevine, co pro tebe představuje fotka a fotografování?
Fotka je pro mě hlavní náplň života. Čím dál víc jí žiju a nejsem schopný se toho zbavit ani ve spaní. Stává se mi, že se v noci vzbudím, beru do ruky notýsek a dělám si poznámky, protože se mi v hlavě skládají řady fotek a soubory. Když si potřebuju odpočinout, jdu fotit. Spoustu toho sice nevyfotím, ale vidím fotky všude kolem sebe. Tady fotka, tady fotka – všude kolem vidím černobílé snímky v rámečcích.

Bereš s sebou do ulic Leicu. Čím je focení na tyhle fotoaparáty specifické?
Nejvíc mi na tom asi vyhovuje intuitivní práce s ovládáním. U řady M mi stačí koukat do hledáčku a nastavení času, clony nebo citlivosti ovládat na těle foťáku. Nemusím vůbec do menu nebo něco hledat na displeji. Už dávno mám naučené pohyby prstů, vím, že když teď posunu palec o kousek vedle, přeostřím na metr nebo na tři. Vůbec o tom nemusím přemýšlet a o to mi při focení jde.

Chci dělat živou fotku a být připravený zachytit záběry, které se mi odehrávají před očima. Kdybych měl pokaždé sundat krytku, řešit, jestli mám zapnutý foťák a co mám nastaveno, nikdy bych nic nevyfotil. Leicy, které nosím u sebe, mám vždycky zapnuté, sáhnu pro ně, namáčknu a vím, že můžu fotit. Díky tomu mi záběry nemizí před očima kvůli technice.

Leica ale zároveň na první pohled nevypadá jako drahý foťák, pokud už tedy člověk o fototechnice něco málo neví. Může to být výhoda?
Používám ji každý den a díky tomu za půl roku vypadá jako padesát let starý stroj. Pro street fotografy je to výhoda. Jakmile jdete někam, kde to možná není úplně bezpečné, nechcete s sebou mít foťák, který křičí, že stál sto tisíc.

Existují nějaké „momenty Leica“? Něco iniciačního, kdy si člověk řekne: páni, na tohle chci fotit?
To já mám furt. Pokaždé když vezmu Leicu do ruky. Těžko se to popisuje, je to vztah, ve kterém vnímám, s Leicou můžu vyfotit, cokoliv si vzpomenu.

Kdo vlastně fotí na Leicu?
S Leicou je to odevždy tak, že to není levná značka a není úplně jednoduché se k ní dostat. Ti, kdo ví, že to je „jejich foťák“, peněz nelitují, protože je jasné, že jim Leica vydrží. Pak jsou taky sběratelé, kteří chtějí mít doma každý model včetně limitek.

Druhá půlka jsou fotografové, kteří si Leicu koupí z druhé ruky nebo zatím uvažují, že si ji pořídí. Většinou ji vnímají jako legendu, vědí, co pro fotografický svět tahle značka znamená, že minimálně do 90. let to byl jeden z foťáků, který nechyběl na krku žádného reportážního fotografa. Ať už byl ověšený, kolika fotoaparáty chtěl, vždycky mezi nimi byla nějaká Leica, protože se s ní prostě fotí jinak.

Je to foťák pro každého?
To úplně ne. Řada M navazuje na původní Leicy, je to dálkoměrná zrcadlovka, kdy to, co vidíme v hledáčku, neodpovídá tomu, co bude na fotce. Práce musí být intuitivnější, mimo jiné i proto, že objektiv často zakrývá klidně polovinu hledáčku. To je pro mě Leica, kterou miluju a kterou se mi fotí nejlíp.

Pak jsou modely řady Q, se kterými pracuju posledních pět let, a ty už jsou víc pro každého. Je to bezzrcadlovka s pevným objektivem, je neprodyšná, takže se vám do ní nedostane bordel. Pracuje se s ní strašně dobře, fotky mají takový ten klasický „look Leica“, který fotky odliší od ostatních značek.

Nedávno vznikla nová platforma Leica+, která obě tyhle skupiny sdružuje a nabízí možnost společně se potkat. Čí to byl nápad?
Pro leicaře jsme chtěli vymyslet nějakou platformu, která by mohla zastřešit zájmy všech znalých Leicu jako legendu, fotí s ní, ví, že je to základ reportážní a dokumentární fotografie. Spolu s Martinem Škodou a Míšou Čížkovou z FotoŠkoda jsme proto vymysleli Leica+, která by měla lidem nabídnout přednášky, setkání, photowalky nebo exkurze přímo do Wetzlaru, matičky značky Leica. A hlavně možnost popovídat si s ostatními fotografy, kteří Leicu používají.

TIP: Více o Leica+

Na svědomí to celé má FotoŠkoda, kde je taky jediný Leica Boutique v Česku. Přidala se ale také Leica Gallery Prague, kde probíhají besedy a setkání. Pro členy je hlavní výhodou to, že dostanou přednostní info o tom, že se něco chystá a že se můžou přihlásit, protože počet míst bývá docela omezený, většinou je to kolem 40 lidí.

Co se teď chystá v Leica+?
V červnu bude mít besedu Daniel Šperl, český dokumentarista, který má za sebou řadu knížek pouliční fotografie z Česka, Spojených států i Japonska. Bude mluvit o své fotografické i kurátorské práci a o knihách, které vydal.

TIP: Kevinovy kurzy ve FotoŠkoda

V Leica Café bude tou dobou vystavovat Robert Riedl. Chystají se představovačky nových modelů i zmíněná exkurze. Mezitím ještě určitě bude pár kurzů, které pro street fotografy ve FotoŠkoda dělám během celého roku. Mrkněte na ně, přijít může každý, i když nemá Leicu.

Kdo je Kevin V. Ton

Kevin V. Ton je český fotograf, který se věnuje výhradně živé, převážně dokumentární fotografii. Fotografuje dlouhodobé, často na sebe navazující projekty, mezi nejvýraznější z nich patří deset let vznikající soubor Parallel věnovaný lidem žijícím na okraji společnosti.

Sbírá ocenění v soutěži Praha fotografická Svazu českých fotografů, včetně ceny hlavní nebo kroniky města Prahy. Několikrát byl oceněn v soutěži Czech Press Photo, v roce 2021 získal cenu Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové a v následujícím roce pak jednu ze dvou hlavních cen Czech Press Photo 2022 – Grant Prahy.

Celý článek najdete v červnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!