O focení do šuplíku, které vymřelo

Svým studentům na Katedře mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně s oblibou říkám, že historie fotografie je de facto velmi krátká. Budeme-li za její počátek považovat vynález daguerrotypie v roce 1839, pak příští rok oslavíme pouhých 180 let její existence. Co to je proti historii lidstva? I kdybychom brali jen dobu po Kristu, neobsáhne fotografie ani desetinu času našeho letopočtu.

Text: Petr Lindner, www.nikonblog.cz, foto: archiv

Přeceněné mobily

Současný stav není třeba dlouze popisovat. Jsme naprosto zavalení miliony všudypřítomných fotografií. Do hodnocení kvality většiny z nich se raději nebudu pouštět, ostatně ani jsem je všechny neviděl a naštěstí je nemám šanci nikdy spatřit. Realita je taková, že fotí snad úplně každý člověk, fotí neustále, fotí všechno a fotí všude. Fotografie byla devalvovaná na pouhé cvakání okamžiků bez nároku na elementární základy kompozice, práce se světlem či technické kvality. O obsahu sdělení pak raději ani nemluvě. Podobné to dosud nikdy nebylo.

Když svým studentům položím otázku, proč to tak je, zpravidla odpoví: „Můžou za to mobily.“ Vytáhnou zkrátka z rukávu neoblíbenějšího strašáka „seriozní fotografie“ současné doby. Ale je to skutečně tak?

Celý článek si můžete přečíst v tištěném (nebo také elektronickém) únorovém vydání FotoVideo.
Více o tom, co najdete v únorovém vydání, najdete zde.