O černobílých portrétech a fotografickém umění s Benediktem Renčem

Když jsem si na podzim minulého roku přečetl docela krátkou zprávu o tom, že se Ben vypravil do Jižní Ameriky, aby se tam ve své světové galerijní premiéře představil jako jediný Čech, moc jsem si přál s ním co nejdříve uskutečnit rozhovor.

Nakonec vytížení nás obou střídaly další akce, takže s naším společným povídáním přicházím až teď. Čas nám ale trochu pomohl a my se našemu rozhovoru mohli alespoň věnovat trochu déle.

Vážený Bene, vytvořil jste neuvěřitelné množství portrétů a snímků známých a zajímavých osobností a publikoval je ve spoustě světových médií. Navíc jste začal publikovat ve velmi raném věku. Jak jste se k focení vlastně dostal a jaké byly vaše první publikované snímky?
K fotografii mě přivedl táta režisér a kameraman. Měli jsme doma spoustu různé techniky a táta mě s ní učil zacházet. V raném věku, kolem 14 let, to byl jen koníček, ale rychle to přerostlo ve vášeň, kterou jsem pak dál i studoval na střední škole.

Nejdůležitějším milníkem bylo seznámení s Robertem Vanem a Klárou Tománkovou. Robert mě učil, co je ve fotografii důležité a Klárka mi začala dávat práci. Díky nim jsem v raném věku publikoval fotky v módních časopisech. Ale začátky byly dlouhé, a ne příliš snadné, jak by se mohlo zdát. Škola a reálná práce jsou dvě naprosto odlišné věci.

Pokud se nepletu, fotíte i reklamu a uměleckou fotografii a nedávno jste dosáhl velkého úspěchu v Chile. Povězte nám o tom něco. Jak vypadá Veletrh současné fotografie v Chile, kterého jste se zúčastnil už podruhé?
Reklama je samozřejmě důležitou součástí mé práce, můžu pak dělat volné věci. Na veletrh umění v Chile jsem se dostal díky agentovi přes volnou tvorbu Miloši Harajdovi. Má rozhled a známé po světě v oblasti fotografie a umění.

Má taky vkus a vytrvalost. Veletrh Ch.ACO se nezabývá jen fotografií, věnuje se všem druhům umění. Jedná se to každoroční akci, na kterou jezdí spousta galeristů atd. Je to pro mě pocta, že jsem tam již druhým rokem mohl vystavovat.

Pojďme se ale vrátit k focení osobností. Fotograf většinou potřebuje navázat s fotografovaným subjektem jakýsi vztah, dostat se na společnou vlnu, aby vzniklo odpovídající a originální dílo. Jak to máte vy, Bene?
Přesně tak, je to alfa a omega. Ale mám zkušenost, že přílišná snaha o navázání kontaktu nefunguje, takže sázím na přirozenost. Bavím se o tom, co mě zrovna napadne.

Hodně se ptám, ale to není taktika, obecně mě zajímá hodně věcí a většinou fotím opravdu zajímavé lidi, takže se ptám na to, co dělají nebo spíš jak to dělají. Někteří lidé radši zase mlčí, a tak je nechávám v klidu. Člověk to musí odhadnout hned na začátku...

Celý článek najdete v červnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!