V roce 1939 začal jako šestnáctiletý fotografovat a tak založil fotografický archiv s doprovodným protokolem. Zapsaná témata a data tak dokážou identifikovat desetitisíce negativů. Archivaci přikládal význam nejen z hlediska své tvorby, ale i tvorby fotografů – generačních vrstevníků, podařilo se dochovat část tvorby Karla Ludwiga, Karla Hájka, Zdeňka Tmeje a dalších. Pokračovatelem archivu jsou jeho dcera Blanka a vnuk Marek.
Autoportrét s reflektory, 1951
V 50. letech měl Chochola ateliér v suterénu na dvoře v Rytířské ulici 6 a přezdívalo se mu „lednice“, jelikož tam původně byla chladírna masa. Do ateliéru docházela řada přátel z řad výtvarníků, umělců a fotografů (Karel Ludwig, Zdeněk Tmej, František Tichý, Richard Fremund, Hana Hegerová ad.) a z těchto setkání pochází i četná dokumentace.
Bohumil Hrabal Na hrázi věčnosti, Libeň, 1965
S Hrabalem se Chochola seznámil při fotografování v libeňském divadle S. K. Neumanna, kde Hrabal dělal kulisáka. Tito dva Libeňáci se přátelili řadu let. Později Hrabal zahajoval Chocholovi řadu výstav a napsal o jeho fotografiích několik výstižných esejí. Chochola dokonce účinkoval jako herec v jedné z Hrabalových povídek ve filmu Perličky na dně, který režírovala Věra Chytilová.
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!