Fotografovat začala v mládí z potřeby zachytit své osobité vidění světa. V rozhovoru k rozsáhlé monografii Feminissimo, kterou v roce 2009 vydalo nakladatelství Slovart, Tereza říká: „Vnímání krásna se nedá naučit, zvlášť když ho každý vidíme jinde a jinak. Vše ve fotografii přijímám instinktivně a intuitivně.“
Námi vybrané snímky jsou převzaty právě z této publikace. Všechny vznikly klasickou analogovou cestou především na černobílý kinofilm s vyvoláním a zvětšením ve fotokomoře.
Přestože je Tereza z Davle samouk, už dlouho patří k uznávaným profesionálům v oblasti výtvarné fotografie. Její černobílé ženské portréty a akty mohou být provokativní nebo nostalgické, ale nikdy nejsou okázalé, i když se jedná o promyšlené inscenované záběry. Výsledné fotografie působí spontánně, jejich křehké kouzlo okamžiku diváka upoutá a osloví.
Fotografická tvorba Terezy z Davle prošla od roku 2009 dalším vývojem, ale její dříve vytvořené ženské portréty a figury patří už dnes ke klasice. Více prozradí předmluva ke zmiňované publikaci od Michaela Rittsteina.
Michael Rittstein: Předmluva ke knize Tereza z Davle – Feminissimo
Kdysi, před mnoha lety, v temných dobách hluboké totality, existovalo v Praze takové zvláštní místo. Na rohu Mikulanské ulice dodnes stojí dům, ve kterém se nalézala dnes již legendární vinárna U Raráška. Tehdy v ní sedávala veliká a různorodá společnost „vyznavačů reálného života“ a Tereza byla malá holka.
Čas nás všech ještě patřil komunistům, a proto hospody byly od rána plné. Zejména U Raráška snili svůj sen o svobodě se sklenkou vína v ruce vedle sebe hudebníci, básníci, veksláci, filmaři, pinglové, literáti a další výrazné figurky ze „zlatého kříže“. Spojovala je láska ke...
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!