Mistrovská šestka (a zase osmička) Lubo Špirko

Lubo Špirko vystudoval jaderné inženýrství a nejdřív působil v ekonomické a IT oblasti. Od roku 2000 se profesionálně věnuje výtvarné fotografii. Fotografuje lidi, především umělce, tanečníky nebo sportovce.

Vystavoval doma i v zahraničí a je autorem několika fotografických publikací. Uvádíme krátký rozhovor, který s ním vedl jeho přítel a také fotograf Petr Šálek.

Text a otázky kladl: Petr Šálek, foto: Lubo Špirko

Začnu otázkou, která mě u tebe zajímá už delší dobu: Jsi Čech, nebo Slovák?
To je jasné – som Čechoslovák. A ty si čo? (smích) Všetci, do určitého času sme Čechoslováci.

Jak studium jaderného inženýrství ovlivnilo tvůj přístup k fotografii?
Hodně. Na fotku se dívám dost technicky: jak ji udělat, aby na konci odpovídala mé představě v hlavě. Vzdělání tu hraje velkou roli, je to o optice, o geometrii. Musím si všechno předem promyslet, jak to udělám. Já to jinak neumím, ne že jen tak zakopnu. To by bylo střílení kačen do oblohy, trefíš, netrefíš a uvidíš, jestli z toho něco bude.

Rád fotografuješ lidi a nejlépe v pohybu. Fotografuješ i něco jiného?
Fotím všechno zajímavé, kromě pohřbů všechno. Chci zachytit něco, co člověk normálně nemá možnost vidět pouhým okem. Když se díváš na balet, vnímáš jen pocit, který z toho máš. Ale když to najednou vidíš, jak to vypadá v tom daném momentu, tak zachytíš okamžik, který při fotografování vlastně ani nevidíme.

Jednou jsem zkusil nafotit něco podobného jako Richard Avedon s Nastasjou Kinski. Měl jsem modelku s kocourem a ten se olíznul. V momentě, kdy jsem cvaknul, zvedlo se zrcadlo a spustila závěrka, jsem to ale neviděl. Viděl jsem to až následně po focení.

Ale tvá poslední knížka portrétů je jiná – je bez pohybu. Co tím chceš vyjádřit?
Je to jen zdánlivě bez pohybu. Pro mě je strašně důležitý vztah s objektem. S každou z těch portrétovaných osobností jsem si nejmíň půl hodiny nebo i....

Celý článek najdete v únorovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!