Naplňování mého snu začínalo v listopadu roku 2006. To jsem tehdy slavnostně zahájil výstavu kolegy a kamaráda Jana Kouby. Jak šel čas, tak jsem každý měsíc, vyjma letních prázdnin, uspořádal vernisáž.
Na Vodolce jsem měl tu čest přivítat řadu opravdu velmi známých osobností, stejně jako umělce „budoucí“, pro které to byla výstava první. Období covidu se velmi podepsalo na kultuře a lidé přestali chodit i do Minigalerie.
Možná byla příčina také v tom, že jsem nedokázal zajistit atraktivní autory a možná je příčina úplně jinde. Pravdou je, že pokud do mého kulturního stánku dorazí na vernisáž pět lidí, tak se něco děje. Minigalerii jsem dovedl na hranici plnoletosti a tímto moc děkuji všem, kteří mi pomáhali naplňovat moje odhodlání dělat kulturu i na malém městečku.
Konec roku je vhodnou dobou se ohlédnout zpět, a tak jsem rozhodl v nepokračování výstav pro nezájem. Své obvyklé přivítání „Vážení přátelé Minigalerie“ zaznělo před návštěvníky 167x. Poslední výstavu s číslem 168 jsem již ze zdravotních důvodů nemohl zahájit.
Snad tak osud chtěl, i když já jsem chtěl každému jednotlivě poděkovat za jejich věrnost, podat ruku a popřát všeho nejlepšího. Využívám tedy této cesty a všem přátelům moc děkuji, bylo mi ctí pro Vás chystat výstavy. Vážení přátelé Minigalerie, snad na viděnou v lepších časech…
Pavel Novotný