Zobrazování lidského těla ve výtvarném umění se od renesance až do 20. století z velké míry inspirovalo antickým ideálem, který jako první znovuobjevil Michelangelo. Jeho pojetí idealizovaných, převážně mužských těl pak ovlivňovalo Michelangelovi následovníky – slavné evropské umělce Paula Rubense, Raphaela, Dürera, Tintoreta a mnoho dalších.
Výpravná výstava Michelangelo a následovníci (Michelangelo und die Folgen) ve vídeňské Albertině tento vývoj sleduje na ukázkách Michelangelových děl a prací jeho významných současníků i pokračovatelů.
Snaha o perfektní zobrazení člověka je přivedla k důkladnému studiu lidských proporcí po vzoru etalonu. jejich pojetí se tak prolíná antické idealizování s novějším studiem anatomie.