Výstavu pořádá 400 ASA Gallery ve spolupráci s Institutem tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Kurátorem je Vladimír Birgus.
Rozsáhlý cyklus fotografií Michała Szalasta o albínech z tanzanského ostrova Ukerewe na Viktoriině jezeře značně koriguje naše obvyklé představy o tragickém životě lidí, kteří jsou kvůli odlišné barvě kůže svými černými spoluobčany nenáviděni, ostrakizování a někdy i zabíjeni.
Není výsledkem letmé návštěvy evropského fotoreportéra v exotickém africkém prostředí, ale vznikl díky tomu, že se Michału Szalastovi podařilo během delšího pobytu v Tanzanii s mnohými albíny navázat bližší kontakty a získat si jejich důvěru.
Mohl je proto fotografovat v jejich domovech, při práci, dětských hrách i při návštěvách u lékaře. Stal se jakýmsi nepozorovaným pozorovatelem, před jehož objektivem fotografovaní lidé nepózovali, ale chovali se zcela přirozeně.
Autor jejich důvěry nezneužil k vytváření povrchně efektních záběrů, ale s velkou empatií se snažil ukázat především to, že tito lidé i přes všechny handicapy a traumata touží žít podobně jako jejich šťastnější sousedé.
Sám o tom říká: „Světlo je láká, ale snaží se před teplými doteky slunce chránit. Ovšem mnohdy prohrávají a za chvilky radosti na slunci platí strupy na vlastní kůži. Někdo by je dokonce mohl nazvat vězni temnoty. To však neviděl úsměv na tvářích albínů. Úsměv pocházející z těch nejjednodušších radostí, jimiž se můžeme těšit bez ohledu na to, zda žijeme v polorozpadlé chatrči v Tanzanii s prokletím černocha s bílou kůží, nebo v evropském zámku s výsadou být bělochem. Je to příběh o albínech, o temnotě, s níž se snaží bojovat, a o světle, kterého se nedostává.“
Michał Szalast v souboru Albíni navazuje na tradici humanistické fotografie, ale kombinuje ji s prvky aktuálního subjektivního dokumentu. Působivost jeho expresivních záběrů umocňují ostré kontrasty černé a bílé, hrubé zrno i kontrapunkty světel a stínů.
O autorovi
Michał Szalast – Narozený 1979 v Bytomi, fotograf, kurátor, publicista, filmový dokumentarista a pedagog Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Dříve pracoval jako fotoreportér deníků Dziennik Zachodni a Super Express a tiskových agentur East News, Forum Photographers a Polish Press Agency. Vystudoval historii na Slezské univerzitě v Katovicích a fotografii na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.
Měl autorské výstavy v Polsku, České republice a ve Francii a zúčastnil se řady skupinových expozic. Byl kurátorem a spolukurátorem mnoha výstav, například Made in Opava (Muzeum historie Katovic, 2018), INT/EXT (Transphotographiques, Lille, 2018), Tři dekády (Institut tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě, 1990–2020, Uměleckoprůmyslové museum – Dům U Černé Matky Boží, Praha, 2020, Dům umění Bratislava, 2020), 30+. 30 let Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě (Dům umění, Opava) nebo Wspólna Opawa / Common Opava (Fotofestival Lodž, 2022). Napsal texty k několika knihám, například Krzysztof Goluch: Co siódmy / Every Seventh One, Ruda Śląska, 2017, nebo Krzysztof Goluch: Hotel, Bialystok, 2021.
Neméně důležitá je i mimořádně promyšlená obrazová skladba, zdůrazňující symboličnost a metaforičnost setkání různých zdánlivě nesouvisejících motivů, eliminující nepodstatné prvky a soustřeďující se na hlavní motivy. Tím často bývají ruce. Bílá ruka dotýkající se černé ruky ukazuje, že ve vztazích černých Afričanů a albínů může být i mnoho tolerance a vzájemného porozumění.