Martina Šimková – HRA S PŮVABEM

Za dvacet let, co se Martina věnuje fotografii, nastřádala mnoho zkušeností i řadu úspěchů. Mimo jiné má na svém kontě několik samostatných výstav a desítky společných.

Drží se spíše černobílé škály a klasického kinofilmu, ale k záznamu skutečnosti a zachování vizuálních zážitků a vzpomínek jí slouží digitální prostředky i instantní fotografie.

Její fotografování prozrazuje fascinaci krásou okolního světa, cit pro lidskou proměnlivost i vliv vzorů, kterými jsou domácí mistři zobrazení ženského těla Taras Kuščynskyj a Milan Borovička či americké fotografky jako bravurní portrétistka Sally Mann i hravá improvizující Francesca Woodmann. Možná i mnozí další, kteří jí pomohli zvolit vlastní cestu.

Od nalezených předmětů, městských zákoutí, dění v romantickém lese a dětsky naivních záběrů přírody a zvířat dospěla ve vzájemném ovlivnění s taktéž fotografujícím přítelem k osobitému stylu a poetice.

Portréty a akty dívek, jimž se věnuje v poslední době, jsou logickým vyústěním jejího okouzlení hrou a improvizací. Martina nevyužívá složitých kalkulací s prostředím a osvětlením, vystačí si s přirozeným světlem, jeho denními proměnami a tajuplnými stíny, s přírodními kulisami i rekvizitami, se zajímavým interiérem, například malířského ateliéru. Její portréty krásných žen nemají podobu módních idolů, akty v pohybu či neobvyklých pózách nepreferují erotiku, ale půvab, hru s krásou typicky ženského charakteru.

Tváře a grimasy se proměňují, postoje, polohy i gesta přitahují pozornost svou nefalšovaností. Každý obraz využívá souhry jednotlivých prvků k dotvoření celkového dojmu rozvernosti a pohody. „Nechci, aby mé fotografie byly jen obrázky hezkých holek v zajímavých pózách,“ prozrazuje fotografka. „Ráda opakovaně fotím lidi, které znám, snažím se u každého nahlédnout jeho osobitost, fascinují mě ale také jejich proměny před objektivem.“ Hra s půvabem jako nezbytnou vlastností ženy tomu napomáhá.

„Fotografie Martiny Šimkové nenásilně spojují ladná ženská těla a přírodu do jednoho kompaktního celku. V jejím pojetí to vypadá, jako kdyby k sobě jedno i druhé neodmyslitelně patřilo,“ říká Jan Šída o vyznění jedné z jejích výstav nazvané …a včera se tu pásly laně (převzato z básně Jana Skácela). I tato metafora náleží ke hře jako základní charakteristice fotografií Martiny Šimkové. Prostřednictvím krásy přírody či obyčejnými věcmi obklopených žen, sepětím jednotlivých prvků obrazu a pojetím života jako hry nám originálně odkrývá celkové souvislosti našeho světa.

Celý článek najdete v listopadovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!