Seakayaking?
Text: Snížák, foto: Martin Bouzek
Úzká loď ladných tvarů s ostrými špicemi trčícími vysoko nad hladinu. Na palubě náhradní pádlo, vodotěsný vak, příruční lahev s pitím a další nezbytnosti. Pod kajakem blankytně modrá voda, skrz kterou je vidět na dno. I do hloubky několika metrů. Na otevřenějším moři pak temně modrá hlubina. Nocování pod širákem na písečných plážích, vaření na ohni…
Romantická představa, že ano? Ale jaký je seakayaking doopravdy?
Hodina příprav, než se člověku podaří nasoukat vše potřebné do vodotěsných vaků a potom do nákladních komor lodi. Pětadvacetikilová loď s podobně těžkým nákladem. Potom nasednout a…
„Kam jedeme, Bouzíno?“
„Já myslím, že támhle na ty baráky v dálce.“
„Jak je tam ten červenej maják?“
„No, tam někam. Odhaduju to tak na tři kilometry… no spíš… tři a půl… čtyři, maximálně.“
Potom člověk zapíchne špici kajaku do směru jízdy a pádluje. A pádluje. Chvíli si povídá s tím, kdo pádluje vedle něj, ale u toho pořád pádluje. Začas zjistí, že se to tak rychle nepřibližuje, a potom už je rád, že dorazil k prvnímu záchytnému bodu. Vyleze z lodi, protáhne nohy a naplánuje co dál.
Další záchytný bod. A situace se opakuje. Pádluje… a opět pádluje. Večer Adventure Menu, rychlá koupel v moři a jdeme spokojeni spát.
Další den? Asi každý uhodne, jak vypadá. A my volové to zbožňujeme. Proč? Možná právě proto, že to nejde popsat, to se musí jedině prožít.
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!