Mads Nissen – Mám rád výstavy, protože představují fyzický zážitek

Dánský fotograf Mads Nissen získal v letech 2015 a 2021 ocenění Fotografie roku World Press Photo a v loňském ročníku opět hlavní cenu Story of the Year za sérii s názvem Cena za mír v Afghánistánu, v níž dokumentuje každodenní život lidí v zemi pod vládou Tálibánu.

Nyní v pražské Fragment Gallery představuje dokumentární soubor Sangre Blanca – Prohraná válka proti kokainu. Mads Nissen zasedl v porotě jubilejního 30. ročníku soutěže Czech Press Photo, který byl touto výstavou symbolicky zahájen. Jeho výstava potrvá do 15. prosince 2024.

Když jsem v listopadu 2021 psal článek o výstavě World Press Photo ve vídeňské galerii Westlicht, které jste se osobně zúčastnil, netušil jsem, že skoro přesně po třech letech budu mít šanci vám položit několik otázek při příležitosti vaší výstavy v Praze ve Fragment Gallery. Vystavujete rád? Kolikátá je to vlastně vaše výstava?
Mám rád výstavy, protože představují fyzický zážitek. Jsme zvyklí prohlížet si fotografie v telefonech, ve velmi malé velikosti a bez většího kontextu. Na výstavě můžete nejen ukázat více fotografií, ale také je představit v určitém pořadí. Máte jeden snímek a pak další, spojíte je dohromady a je z toho ještě něco navíc. Když stojíte před fotografií, která je větší než vy, vtáhne vás do děje, je to osobnější, poutavější zážitek, než když se na snímek podíváte v novinách nebo v telefonu. Výstavy mám opravdu rád.

Netuším, kolik jsem jich měl. Samostatných výstav bylo mnoho a ještě více těch, na kterých jsem byl součástí kolekce, jako například World Press Photo. Tyto expozice se dostanou na více než stovku různých míst a já jsem to zažil už několikrát, takže se to sčítá. Ale tohle je první samostatná výstava, kterou mám v České republice, a za to jsem opravdu vděčný. Galerie se mi moc líbí a doufám, že se na můj dlouhodobý projekt přijde podívat hodně lidí a fotografů.

A která z nich byla vaše nejlepší?
Jedna výstava, kterou jsem dělal před mnoha lety… nebo ta nejlepší teprve přijde, protože v projektu o kokainu, budu fotografie kombinovat se skutečnými uměleckými díly, s olejomalbami a dalšími snímky, které na pražské výstavě nejsou.

Půjde o velmi fyzickou, poutavou a odlišnou výstavu, takže bude tou nejlepší. Záleží mi nejen na pořadí fotografií, ale i na různých velikostech, různých prvcích a objektech. Snažím se do svých výstav zapojit mnoho různých věcí, pokud je to možné.

Jsem šéfredaktorem časopisu FotoVideo, který je na českém a slovenském trhu téměř stejně dlouho jako soutěž Czech Press Photo, jejímž jste porotcem. Letos slaví 30. výročí svého vzniku. Jak moc vás baví hodnocení fotografií autorů, které většinou neznáte?
Být v porotě je velké privilegium, protože jsou to jiní lidé, kteří odvádějí tvrdou práci, a vy máte možnost vidět to nejlepší, co během roku vytvořili. Také ale cítím, že je to zodpovědnost hájit snímky, témata, vizuální jazyk a hodnoty, na kterých vám jako fotografovi a člověku záleží.

Je to zodpovědnost. Někdy se to podaří, někdy se zapojíte do diskuze a někdy změníte názory ostatních, jindy změníte názor sám nebo se nemůžete shodnout a musíte se posunout dál hlasováním. Ale v tomto procesu se učíte víc o fotografiích a sám se...

Celý článek najdete v prosincovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!