Dne 26. 1. 2017 se konala vernisáž výstavy fotografa, kaktusáře, učitele a cyklisty Jaroslava Malíka v ostravské galerii Fiducia. Výstava nese název „Křížová cesta (Emila Navrátila)“.
Tato vernisáž byla výjimečná také tím, že byla spojena s oslavou autorových „kulatin“. V galerii se při této příležitosti shromáždilo mnoho lidí. Od přátel, umělců a výtvarníků, po amatérské nadšence fotografie, či bývalé i současné žáky Jaroslava Malíka. Úvodní slovo pronesl fotograf Miro Švolík, který popisoval svůj přátelský vztah s autorem od prvního setkání až k první návštěvě Malíkova ateliéru. Bylo jasné, že Švolík má autorovu tvorbu rád a spojuje si pocity z Malíkových fotografií s vlastními asociacemi, inspirují jej. Úvodní text k výstavě přečetla studentka Střední umělecké školy v Ostravě, kde autor vyučuje na oboru Užitá fotografie a média. Poté následovalo vřelé přivítání hostů samotným tvůrcem. Na první pohled bylo jasné, že tato výstava je pro něj srdcovou záležitostí. Propojení s oslavou šedesátin a zavzpomínání skrze snímky na dědu Emila a další členy jeho rodiny, téma pomíjivosti času, vlastní identity i národní paměti.
Fotografický soubor čítá čtrnáct fotografií s netradiční paspartou - fotografie jsou dosazeny do rámů z Křížové cesty z kostela ve Zlatých horách, které autorovi věnoval místní kněz. Troufnu si říci, že se jedná o velmi ojedinělý úkaz netradičního zarámování, který dotváří samotný cyklus fotografií svou archaickou důstojností. Místo, které bylo vybráno pro vystavení děl, je prosté a čisté, tudíž skvěle korespondovalo s díly, jež potřebují právě čistotu a prostor. Atmosféra tak příjemně ladila se snímky. Lidé se zde cítili evidentně dobře, i přes nedostatek místa a vzduchu, který vznikal díky velké návštěvnosti.
Každé jedno zastavení bylo pestrou koláží mnoha fragmentů života Jaroslava Malíka i jeho předků. Na fotografiích, které jsou složeny z mnoha jiných fotografií můžete stále nacházet nové reálie a podstaty. Když sečteme autorův průvodní text a první pohled na fotografie, vyjde nám ve výsledku příběh, respektive čtrnáct příběhů, jež tvoří jeden celek, jeden život. Za většinou fotografií stojí ve skrytu autorův děd Emil, který si za svého života musel projít těžkými zkouškami, narodil se prostě do „špatné doby“- druhé světové války. Malík jej na svých fotografiích zaznamenal jako statného mladého hocha i nebožtíka. Lístky na vlak, fotografie rakve, kterou táhne koňský povoz, vyjadřují cestu a směr, vyúsťující do světa X. Orlice s hákovým křížem, kterou za dob Emila znal snad celý svět, „zdobila“ obálku s adresátem, docela nečitelným. To vše podloženo květovaným papírem, kterým mohl být kousek z knihy, tapeta či jakýkoliv jiný ústřižek. Je to vůbec papír?
Malíkova díla nás chvílemi dostávají do konfrontace se sebou samotným. Věřit snad svým očím, nechat volně plynout své asociace, doufat, že jsme záměr dobře pochopili? Zastavení osmé je „srdcové“. Obsahuje malby na zdech brněnského Petrova, Johna Lennona jako hlavní ikonu propojenou autorovým vnímáním se srdcem, vytvořeným rukou Emila Navrátila, které zanechal v hradních kasematech na Špilberku. Dýchá zde na vás nostalgie a v hlavě vám hraje Imagine. Imaginace zde totiž hraje hlavní roli. To vše podloženo listem z Bible.
Celý cyklus v sobě nese motivy křesťanství a víry v Boha, přestože autor je podle svých slov ateista. Možná jej „ten nahoře“ pomalu přesvědčuje, že je na čase zabývat se vírou, hledat, odevzdat se, věřit. Skromnost, zastřené významy, Bůh, smrt a snad i částečné znovuzrození alespoň ve vzpomínkách. Hmatatelné versus imaginární. To vše v sobě zahrnují Malíkovy fotografie, do kterých autor vložil kus svého života a své historie. Je fantastické, jak Jaroslav Malík z věcí, které se dají shromáždit při vzpomínkách na rodinu a naši minulost, vytvořil svou fotografickou introspekci, jíž dal jméno Křížová cesta.
Tereza Benešová, Střední umělecká škola v Ostravě
Když Jaroslav Malík na podzim roku 1998 absolvoval magisterské studium na Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě, měl za sebou už poměrně rozsáhlé dílo, několik autorských výstav v prestižních výstavních institucích včetně Slezského zemského muzea v Opavě, Galerii Opera a Fiducie v Ostravě nebo pražského Mánesa, či v chebské galerii G4 a účast na řadě skupinových expozic. Krom vlastní tvorby vyučuje na Střední umělecké škole v Ostravě.