Kateřina Marková – Každý zub má svůj vlastní příběh

V tomto možná neobvyklém rozhovoru na výrazně profesionální téma využití fotografie v oblasti, která je nám hodně blízká, jsme si povídali s fotografkou, jež je pro věc nádherně zapálená a s naprostou jistotou patří k lidem, pro něž je práce současně i hobby a koníček velkým koněm. Bylo nám opravdu velkým potěšením, ostatně posuďte sami…

Kateřino, začínala jste s intenzivnějším focením vlastně v práci, že? Byla to nutnost? Nebo jaké tedy byly vaše fotografické začátky?
S tou prací to trošku přeskakujeme. S focením jsem začala ještě před tím, než se to pro mě stalo nutností v rámci pracovní profese.

Když se tedy vrátím úplně na začátek, vše začalo prvním mobilním telefonem s foťákem, asi tak patnáct let nazpět. Bavilo zachycovat okamžiky a zajímavosti, které jsem měla možnost vidět. Stále více jsem se zaměřovala na detail, snad to bylo způsobené i zčásti povoláním zubní techničky, které jsem v tu dobu dělala, kde jsem se zabývala drobnými detaily každý den.

Jak šel čas, foťák na mobilním telefonu mi pomalu přestal stačit. Chtěla jsem do fotek dostat víc a dost mě to omezovalo. O technice focení jsem v té době věděla minimum, a tak jsem se rozhodla pro pořízení něčeho lepšího. Na zrcadlovku jsem si ještě nevěřila, a tak jsem si pořídila kompakt, který už měl možnosti nastavení, a začala se o fotografii zajímat více.

Zjistila jsem, že existuje něco jako expoziční trojúhelník, kompozice a jak strašně důležité je pro fotografa světlo. A jelikož samostudium a vysoká škola internetu je sice krásná věc, ale chtěla jsem znát taky názor odborníka, začala jsem navštěvovat různé fotografické kurzy – a co se nestalo, z koníčka a jenom takového „jako rádoby cvakání“ různých fotek se stal kůň jako hrom. Ježíšek mi pak nadělil první zrcadlovku. Kdyby jen tenkrát tušil, kam až se s focením dostanu a jak se mi bude hodit.

A teď se už dostáváme k mé práci a nutnosti focení. Jak už jsem zmínila, pracovala jsem jako zubní technička. Když máte někomu vytvořit či přetvořit úsměv, je fotografie dobrým pracovním nástrojem. Dokážete zachytit tvář člověka před, v průběhu ošetření a samozřejmě po.

Použití fotografie ve stomatologii je opravdu široké. Pomocí fotek se dnes zjišťuje odstín zubů, jejich vzájemné postavení, dá se dokonce v rámci různých počítačových programů nasimulovat, jak bude pacient vypadat ještě před tím, než se zubní lékař pustí do práce. To usnadňuje komunikaci jak mezi pacientem a lékařem, tak i mezi lékařem a zubním technikem. Technik se tak s pacientem nemusí ani potkat, ale přesto dokáže vytvořit zuby nerozeznatelné od těch původních. Využívala jsem tedy své záliby ve focení i během práce.

A jak už to tak na světě chodí a přicházejí různé příležitosti, i já jsem se pracovně posunula o něco dál. Dostala jsem nabídku pracovat jako školící zubní technik a vzdělávat zubní techniky po celém světě (o tom, jak zábavné je cestovat s fotografickým vybavením, bych mohla dlouze vyprávět). Tehdy se stala fotografie opravdu nutností. Potřebovala jsem fotky do prezentací, abych mohla názorně ukázat jednotlivé pracovní postupy, makrofotografie a produktová fotografie se staly mými věrnými kámoškami.

Když se ukázalo, že umím fotit jinak než mobilem, začala mě firma využívat i k focení různých operačních zákroků v ústech, jelikož ne každý fotograf na to měl žaludek. Největším problémem při tomhle druhu focení se stal nedostatek světla. Blesk nepřipadal v úvahu, protože už jste si někdy zkusili blejsknout operatérovi do očí? To by pacient mohl skončit místo se zubním implantátem bez nosu.

Upgrade techniky byl nutností – vybrat tu správnou nebylo snadné, vyzkoušela jsem si toho opravdu mnoho a nakonec zvítězil full-frame. Jelikož v té době přišel na trh Canon 5D Mark IV, nebylo o čem dál přemýšlet. Slouží mi dodnes, takže to byla dobrá volba. Užívám si s ním spoustu legrace a dokážu...

Celý článek najdete v březnovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!