Kateřina Janišová: Dobrá fotka se pozná až na papíře

Máme radost, že můžeme Katku zase po dlouhé době uvítat na našich stránkách. Ke změnám v jejím focení, o kterých se dozvíte v následujícím rozhovoru, přejeme, ať se daří, a držíme palce.

Nedávno ses vrátila z fotografické cesty do New Yorku. Co bylo cílem návštěvy tohoto velkoměsta?
Cílem bylo zrealizovat dlouhodobý sen, New York mě strašně lákal a chtěla jsem tam nafotit sérii fotek s nejoblíbenější a nejniternější ženou, což je moje femme fatale Mája Zunová. S nikým jiným jsem si cestu nedokázala představit. Ona v New Yorku byla několikrát, takže jsem v ní vlastně měla 3 v 1 – modelku, průvodkyni a kamarádku.

Fotíme spolu už sedm let a jsme na sebe hodně napojené, pózuje i na obálce mé knihy Woman. Většina mých modelek jsou vlastně i kamarádky, protože když s nimi dlouho spolupracuji, vytvořím si k nim intimnější vztah.

Ale s Májou je to ještě trošku o něčem jiném. Už dříve mi říkala, že New York je pro mě místo jako stvořené. To mi utkvělo v hlavě a věděla jsem, že tam s ní zkrátka jet musím.

Jela jsi do New Yorku s nějakým uměleckým konceptem, který jsi chtěla skrze fotografie lidem předat?
Mája je neuvěřitelný chameleon a mě bavilo, že jedu s jedním člověkem, který ale vypadá na každé fotce úplně jinak – nejenom stylingem a lokací.

Záměrem bylo ukázat lidem, že když se umíme na člověka napojit a vytáhnout z něj škálu emocí, každá fotka je unikátní, přestože se jedná o tutéž osobu. Když se někdo na fotografie z New Yorku dívá, říká: jak je možné, že je to pořád stejný člověk?

Zažily jsme tam neuvěřitelné věci, akorát jsem si přivezla přes deset tisíc fotek – a to už je takový menší fuck up. Teď už jsem fotografie navnímala, jsem z nich nadšená a vím, že jsou dobré a některé z nich skvělé. Ale než jsem se na ně podívala, měla jsem knedlík v krku.

Když člověk přijede na nové místo, všechno je nové a zajímavé. Jak hledáš inspiraci v prostředí, které už znáš a kde žiješ dlouho?
V tu chvíli inspirací pro mě není místo, ale daný člověk, kterého fotím. Snažím se ho zasadit do známého místa. Spíš mi to usnadňuje focení, protože už vím, jak se tam pohybuje světlo, jaké jsou tam odrazy atd. Musím ale říct, že poslední dobou radši fotím na nových místech, ráda objevuji kompozice a jiné světlo.

New York byl osobní projekt, ale velkou součástí tvojí práce jsou zakázky pro klienty – jak je vnímáš? Jsou to pro tebe také v podstatě osobní projekty, anebo zkrátka práce?
Není to jen práce. Focení beru jako poslání – samozřejmě mi společně s workshopy a kurzy vydělává peníze, ale je to vždycky zároveň i můj osobní...

Celý článek najdete v zářijovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!