Fotograf roku

JIŘÍ PLOYHAR - Roky a vteřiny

Publikováno: 14. srpna 2017 | autor Redakce

Štítky

Od středy 16. srpna 2017 můžete shlédnout v Galerii Nahoře výstavu českobudějovického rodáka, významného československého kameramana a fotografa JIŘÍHO PLOYHARA, připravenou k jeho nedožitým devadesátým narozeninám. V Českých Budějovicích Jiří Ployhar vytvořil velice cenný dokumentární soubor z květnových dnů roku 1945.

Jiří Ployhar patřil v uměleckých oborech, kterým se věnoval za dobu bezmála šedesátipětileté praxe jako kameraman, režisér, scénárista a fotograf, mezi špičku tvůrců své doby.

Studoval Státní grafickou školu v Praze v době, kdy na ní ještě působili klasikové české fotografie – Jaromír Funke a František Drtikol. Patřil mezi první studenty pražské FAMU. Byl žákem prof. Karla Plicky a brzy i jeho asistentem. Po absolutoriu, mezi roky 1950–1974, pracoval v Čsl. státním filmu i ve Studiu československého armádního filmu. V této době realizoval více než 100 dokumentárních filmů (Československo země neznámá; Afghánistán; Zápisník z Tibetu; Země pod křídly racků; Nekrvavá bitva – EXPO 58; Nemocnice v Tchonchinu; Chrámy věčnosti; …).

Mimo vědecké a výukové filmy se podílel i na celovečerních hraných projektech jako Bylo nás deset a Strakatí andělé.

S filmovou kamerou v ruce vyzkoušel těžký potápěčský skafandr i leteckou kombinézu. Natáčel z balonu, tryskového letadla i vrtulníku. Byl odborníkem na letecké snímání z helikoptéry a časosběrné snímání. Jeho speciálně vyvinutá sedačka umístěná vně vrtulníku, mu umožňovala prim ve stabilizaci obrazu snímaných objektů v té době. Vždy důkladný, spolehlivý, navyklý pracovat samostatně jako kameraman i režisér, bez obvyklých početných štábů.

Jeho profese několikrát zavedla Jiřího Ployhara do dalekých zemí. Poučen exotickými kraji se navracel oslavovat prostou, ale velebnou krásu domova.

Jeho obrázky se setkávaly s velikým úspěchem na výstavách, v kinech i TV celého světa. Na festivalech byly ohodnoceny 36krát, převážně prvními nebo hlavními cenami. Například autorský film Československo s písničkou získal ve Francii Grand Prix – Zlatou Niké.

Díky „čistkám“ po okupaci v roce1968 skončila práce Jiřího Ployhara u filmu, jeho jméno bylo vystřihováno z titulků.

Tzv. „normalizace“ se časem vyčerpávala a Jiří Ployhar se pak uplatňoval i pod svým jménem v oboru výtvarné a užité fotografie. Jeho tvorba se stávala součástí stálých expozic i aktuálních výstav. Práce byly reprodukovány v mnoha knihách, časopisech a publikacích.

Po politickém převratu byl v roce 1991 Jiří Ployhar plně morálně rehabilitován.