Ve 20. a 30. letech 20. století měli čeští autoři nemalý vliv na vývoj výtvarné fotografie. Otevřená atmosféra první československé republiky přála rozvoji avantgardních uměleckých směrů. Média jako fotografie a film se etablovala coby nové prostředky uměleckého vyjádření.
Zatímco František Drtikol, Jaromír Funke a Josef Sudek jsou světově známí a uznávaní autoři, dílo a odkaz Jaroslava Rösslera (1902–1990) zná jen málokdo, přestože by tento dlouho zanedbávaný velikán meziválečné avantgardy k dříve jmenované trojici nesporně patřit měl.
„Československá fotografie nemá kromě Rösslera autora, jehož práce by se v různých výrazových prostředcích tak dokonale propojila s moderní koncepcí umění.“
Daniela Mrázková a Vladimír Remeš v knize Cesty československé fotografie
Brilantně zvládnuté fotografické procesy experimentálně a s vytříbeným výtvarným citem využíval k vytváření originálních kompozic. Od stylizovaných zátiší s jednoduchými předměty po odhmotněné vize s využitím originálních, ne vždy zcela rozšifrovaných postupů.
Experimentoval se světlem, s nejrůznějšími odlesky a stíny. Reagoval na nové umělecké směry. Byl autorem prvních snímků v duchu konstruktivismu, abstrahoval konstrukce a používal je pro avantgardní fotomontáže. Ve stylu nové věcnosti fotografoval technické objekty nebo součástky.
Vedle fotografií vytvářel fotogramy nebo typografické koláže. V reakci na vznik abstraktního umění v malířství se stal průkopníkem tzv. abstraktní fotografie..
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!