Fotograf roku

JANNA RIABOW - VZDÁLENÁ POBLÍŽ

Publikováno: 1. září 2017 | autor Redakce

Janna Riabow, z cyklu Rites de Passage, 110x150cm

Štítky

Art Centrum Galerie 4 představí výstavu německé výtvarnice litevského původu. Janna Riabow pracuje v různých oblastech vizuálního umění – instalace, video, fotografie, objekt či kresba/malba. Janna Riabow představí výstavou pod názvem „Vzdálená poblíž“ 3 fotografické soubory a jednu prostorovou instalaci , práce je z posledních 5 let její tvorby.

První fotografický soubor nazvaný „Obřady průchodu“ shrnuje jakýsi mezistav, jedná se o určenou formu přechodů jedinců mezi 2 různými sociálními pozicemi. Vždy jsou nové prahy k překročení, práhročních období, sezón nebo let, měsíců, dnů nebo nocí apod.. Mezi dvěma stádii existuje prahový stav, v našem případě okamžik fotografie, stav, kdy například práh domu ohraničuje vnitřek a vnějšek. Tato situace nepatří do předchozího ani do následujícího stavu, je to země nikoho, „betwixt and between, jak to později popsal skotský antropolog Victor Turner. Betwixt and between je také stav, který nalezneme v pracech Janny.

Druhý fotografický soubor je nazván „Maličkosti“, v této aktuální konceptuální práci se Janna Riabowa zabývá tématem času, skutečnosti a pomíjivosti. Jako výchozí bod konfrontace slouží nalezený rostlinný materiál: zvadlé rostliny, shnilá a červi prolezlá zelenina, výkaly hmyzu a housenek, detaily, které nemohou být viděny pouhým okem, patří do série prací, s kterou Janna před čtyřmi lety začala. Tuto morbidní a rozpadající se krásu převádí do moderního jazyka a ukazuje stopu, kterou čas na věcech zanechal. Pomíjivost a křehkost všeho života, nesoulad ve vzhledu, vzpomínka se všemi jejími emocemi a sentimentem jsou jedním z jejích témat.

Třetí fotografický soubor nese název „Dětské písničky“, jsou obvykle zaměřeny na pedagogické, mravní, poučné, zábavné, společenské úmysly a v každém případě zcela pod kontrolou dospělých. To, co si ale pro sebe děti zpívají, není totožné s tím, co pod pojmem „dětská píseň“ rozumí dospělí, či co by si pod tímto pojmem přáli rozumět.

Instalace „Vždy to musí být krásné“ ukazuje na příkladu porcelánových talířů, jak i například nádobí se svými nevhodnými motivy mohou být součástí sbírky a jsou ztělesněním maloměšťáctví, nepraktičnosti a nepoužitelnosti.