Jana Pechlátová: Máma – Tichá tvář mateřství

Mateřství v syrové autentické podobě, to je kniha Máma Jany Pechlátové. Autorka, mimo jiné i uznávaná fotografka, v ní objevuje krásu tam, kde jiní vidí nedokonalosti, a předkládá intimní svědectví o síle, lásce i svobodě.

Fotografická kniha, oceněná Fine Art Photography Award v kategorii profesionálů, vychází v nakladatelském domě Grada pod značkou Alferia.

Oslava mateřské lásky v její nejryzejší podobě

Příběhy žen v knize Máma zobrazují mateřství jako téma plné hluboké lásky, ale zároveň i stínů, o kterých se tak často stydíme nebo štítíme mluvit. Jana Pechlátová vnímá krásu i tam, kde jiní vidí pouze nedokonalosti – ve vráskách, jizvách i v unavených očích žen, které navzdory všemu v sobě stále uchovávají něhu i vlastní svobodu. Poselstvím Mámy je zachytit mateřství takové, jaké je – jako neustálé hledání rovnováhy. Stránky této knihy a emoce v nich zobrazené vysílají do světa soucit a pomáhají hojit rány, které s sebou mateřství nezřídka nese.

Jedná se o druhé vydání, první ve veřejné distribuci. První vydání knihy Máma (2023) podpořila mecenáška Lilia Khousnoutdinova a její nadační fond Propolis.

Silný soubor fotografií získal ocenění Fine Art Photography Award v kategorii profesionálů, což potvrzuje jeho uměleckou a emotivní sílu. Kniha osloví každého, kdo hledá inspiraci v autentických příbězích.

O knize

• Máma – Tichá tvář mateřství
• Autor: Jana Pechlátová
• Počet stran: 208
• Formát 166 × 190 mm
• ISBN: 978-80-271-5782-2
• Cena: 399 Kč

O autorce

Jana Pechlátová je oceňovaná fotografka specializující se na portrétní a dokumentární fotografii. Ve své tvorbě se zaměřuje na zachycení lidské autenticity, emocí a příběhů, které sahají pod povrch. Její práce byla oceněna na mezinárodních fotografických soutěžích a nyní přichází s knihou, která je jejím osobním vyznáním mateřství.

Citujme autorku:

„Aby světlo mohlo zářit, musí existovat i tma.“

„Mateřství je neustálé balancování a hledání rovnováhy na úzké cestičce rozdělující tyto dva světy. Někdy se rozhlížíme a kocháme krajinou světla, jindy naše zorničky rozšíří tma. A někdy – někdy uklouzneme.“

„Občas toužím utéct, odcválat na hřbetu nejrychlejšího koně do ticha dálek. A nechat tě tu. Samotného. Vztekajícího se. A pak se rozpomenu – jak moc tě miluji.“

Celý článek najdete v dubnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!