Fotografie je nejen široce rozšířeným koníčkem, ale také jedním ze způsobů, jak mohou vědci a výzkumníci zmapovat průběh svých pokusů, výzkumů a objevů. Dnes je již samozřejmostí snadný digitální obrazový záznam, ovšem v minulosti tomu tak rozhodně nebylo.
Jedním z oborů, které by se bez fotoaparátů neobešly, je výzkum vesmíru. Ostatně, jak jinak bychom mohli spatřit naši Zemi z vesmíru než díky klasickým fotoaparátům, které nám tento pohled zprostředkovaly.
Konkrétní modely byly většinu poplatné své době a prakticky vždy se jednalo buďto o prototypy, nebo o sériově vyráběné modely, které však prošly specifickou úpravou pro potřeby výzkumníků. Že se jednalo o spolehlivá zařízení, dokládá i fakt, že digitální fotoaparáty začali astronauti běžně používat až na přelomu tisíciletí, i když byl digitální záznam obrazu k dispozici dříve.
Ve většině oborů se obvykle hraje o nejrůznější prvenství, kterých vědci dosahují na dlouhé cestě k vytyčenému cíli. Pokud bychom se podívali na tuto disciplínu, je třeba si nejprve definovat, co vlastně vesmírná fotografie znamená a jak je definovaná.
V době prvních pokusů o let do vesmíru byli vědci žádostiví prakticky po jakékoliv fotografii, která by dokumentovala jejich snažení a zároveň poskytla důkaz o dosaženém úspěchu. Velmi také bude záležet na tom, zda do vesmírné fotografie zahrneme pouze snímky pořízené přímo ve vesmíru, anebo také fotky vesmírných těles ze Země (astrofotografie).
Pokud se jedná o první skupinu fotografií, je třeba si také definovat, kde vlastně vesmír začíná, aby bylo možné pořízené fotografie nějakým způsobem organizovat. V tomto směru platí historicky uznávaný úzus, který stanovuje jako hranici vesmíru vzdálenost 100 km od zemského povrchu.
Jeho autorem je jistý Theodore von Kármán (matematik, fyzik a vesmírný inženýr), podle nějž je také zmiňovaná vzdálenost pojmenována jako Kármánova hranice. Kdokoli ji překročí, má právo říkat, že byl ve vesmíru a označovat se jako astronaut.
Poprvé se podařilo pořídit fotografii z výšky více než 100 km nad zemským povrchem takřka před 80 lety, konkrétně to bylo 27. října 1946. V tento den američtí vědci upevnili na jednu z raket V-2 filmovou kameru DeVry 35, která byla určena pro letecké snímkování, a vyslali ji ze základny White Sands Missile Range do vesmíru.
Kamera byla k raketě upevněna v kovovém pouzdře, které bez úhony přežilo cestu do výšky 65 mil (104,6 km) s následným sestupem rychlostí cca 550 km/h a dopadem do pouště v Novém Mexiku. Před tímto milníkem držel post nejvzdálenější fotografie snímek exponovaný v roce 1930 z horkovzdušného balonu Explorer II ve výšce cca 22 km. Samotná kamera byla vybavena časovačem pro pořízení snímku v intervalu 1,5 sekundy a s největší pravděpodobností byl založen filmový pás Kodak.
Pokud by Němci neměli rakety vyrobené, zřejmě bychom se tak brzy snímku z vesmíru nedočkali. Nicméně o necelý rok později se podařilo výzkumníkům pořídit fotky i z výška přes 160 km a mezi lety 1946 až 1950 exponovali více než tisíc záběrů z vesmíru.
Následující léta byla především ve znamení zlepšování technologií pro cesty do vesmíru a začaly se také hrát mocenské hry o to, která země vyšle jako první do vesmíru člověka a následně přistane na Měsíci.
Za zmínku stojí také rok 1954, kdy byla pořízena první panoramatická (skládaná) barevná fotografie Země z vnějšího vesmíru. Za jejím vznikem stála NASA, která vyslala do vesmíru raketu Aerobee, nesoucí 16mm filmovou kameru. Výsledná fotografie je kompilací 117 samostatných snímků.
Dalším významným milníkem vesmírné fotografie se tak stává rok 1959, kdy byla pořízena první fotografie z orbitu Země, a to díky sondě Explorer 6, která byla vyslána na oběžnou dráhu Země 7. srpna 1959. Cílem sondy byl výzkum elektromagnetického pole Země společně s fotografováním oblačnosti.
Přibližně týden po vypuštění sondy byla pomocí satelitního spojení se základnou na Havaji přenesena první fotografie, samotný přenos trval ...
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!