Fotografie, poezie, nadrealita – Vilém Reichmann

Cílevědomý všestranný umělec a levicový intelektuál se narodil v roce 1908 v brněnské německé rodině, s níž se záhy názorově rozešel. Vystudoval architekturu a pracoval jako učitel, úředník na stavebním úřadě a od roku 1945 byl výtvarníkem na volné noze.

Česky se naučil až v době středoškolského studia, přestože libozvučnost českého jazyka obdivoval již dříve. Od poezie slova v básnických pokusech přešel k poezii fotografie.

Postsurrealismus se svým důrazem na emoce, city, nový realismus, zdůrazňující skrytý význam věcí a hledání smyslu života ve hře imaginace a nereálném výkladu reálného světa, mu umožňoval převádět myšlenky přímo do obrazu, kalkulovat s nečekanou interpretací prostých věcí, přenášení významu s využitím všech možností fotografie.

Fotografie v těchto souvislostech, která téměř nedávno obhájila svůj status uměleckého vyjádření, povýšila na nenahraditelnou řeč moderního sebevyjádření člověka. Ke konstituci tohoto pojetí napomohlo Reichmannovo členství ve Skupině RA. Zrodila se tak poetika fotografie, kterou rozvinul v celé další fotografické tvorbě.

Ne vždy se setkává s porozuměním, jeho fotografie se zdají nesrozumitelné, někdy temné a jindy zas příliš obyčejné, ne vždy je pochopena krása nalezeného a povýšeného. Reichmann se v časopise Die Galerie ohrazuje, že jeho snímky „…svou podstatou zcela vědomě nechtějí být jednoznačné, nýbrž oslovují fantazii diváka, provokují jeho interpretaci podobně jako moderní umění vůbec“. V jeho díle se vedle surrealismu s existencialismu objevují i další revokace soudobých uměleckých trendů, neboť vždy reflektoval vývoj umění ve své době.

Když Reichmann v roce 1991 zemřel, zanechal za sebou rozsáhlé mnohotvárné a inspirující dílo, nabízející různotvárné výklady. Stejně tak stále fascinuje téměř románovým životem. Jeho originální fotografická tvorba se dočkala mnoha výstav souhrnných i individuálních.

Za téměř více než padesátiletou službu v oboru fotografie jich bylo několik desítek, stejně jako publikací a ilustrací (V. Nezval, J. Skácel a další). Vystavoval i v zahraničí, byl zařazen do celosvětových proudů modernismu a avantgardy. Jeho dílo je zastoupeno v řadě domácích i cizích sbírek, včetně sbírky Svazu českých fotografů...

Celý článek najdete v březnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!