Fotografické naděje v Czech Press Photo 2024

V minulém vydání jsme vám slíbili, že se k mladým, talentovaným fotografům, kteří se umístili na předních místech 30. ročníku soutěže Czech Press Photo 2024 ještě vrátíme.

Fandíme a vždy budeme fandit nadějným a fotograficky se rozvíjejícím osobnostem – těšte se na příští vydání opět s juniorskými fotografiemi z další tradiční soutěže. Vybrali jsme snímky některých z nich do skromné galerie a moc nás potěšila jejich kvalita. Více si můžete v klidu prohlédnout také na výsledkových stránkách Czech Photo.

Oliver Fischer

Mému dědovi Mílovi je 87 let, narodil se na samotě na Vysočině. Včelařit začal v 9 letech a učil ho to jeho děda. Kdysi měl 20 včelstev, dnes už má jen deset a jsou umístěna ve dvou zahradách. Děda moc dobře ví, jak jsou včely pro přírodu a lidi důležité, proto je chce předat v pořádku dál svému vnukovi.

Zuzana Kučmášová

Westernových závodů ve slovenské Galantě jsem se v červnu 2024 účastnila jako jezdkyně za stáj LS Hill. Baví mě fotit, tak mi maminka vzala s sebou foťák, abych mohla vyzkoušet pár fotek koní. Focení mě moc zajímá, a tak jsem fotila nejen naše koně, ale také tým při závodech. Myslím, že se mi povedlo zachytit atmosféru i pár dobrých jízd našeho týmu. Určitě se letos chystám zase.

Vojtěch Gregor

V buddhistické kultuře je časté ceremoniální vypouštění ptáků při obřadu. Ačkoliv to může znít neškodně, opak je realitou – tento zvyk způsobil vznik obrovského trhu s obřadními ptáky, kteří jsou nejčastěji odchyceni v divoké přírodě. Po odchytu jsou převezeni do velkých měst, kde jsou vypuštěni a ve většině případů do pár dní uhynou. Ačkoliv je tento prodej v Thajsku zakázán už od roku 2017, v jiných zemích je stále normální – jako například v hlavním městě Indonésie. Poté co jsem místní překupníky začal dokumentovat, začali mi doslova plnit kapsy ptáky, abych už odešel. V přepočtu jeden opeřenec vychází na dvě koruny.

Lucie Žilavá

Sérii fotografií jsem pořídila k poledni 19. srpna 2024 v obci Čížov u hranic s Rakouskem při rodinné dovolené. Nacházejí se tam zbytky ostnatých drátů jako připomínka železné opony, hranice, za kterou v době komunismu toužila žít velká část Čechů a Slováků. Nad dráty ční strážní věž a v okolí poletují vlaštovky. Sedají si na dráty a vyhlížejí do míst, ve kterých vyhasly mnohé lidské naděje.

Klára Mia Krečmerová

Letos jsem opravdu hodně zvažovala, jaké téma nafotím. Bylo to pro mě potřetí, co jsem se přihlásila, navíc to byl 30. jubilejní ročník soutěže. Snažím se jít vždy po příběhu do hloubky a nafotit především emoce. V posledních letech nás obklopují v médiích silné emoce a většinou jsou tragické a smutné, proto sem chtěla nafotit něco pozitivního a vybrala si téma zrození nového života. V podstatě jsem netušila, do čeho jdu a jak to udělat. Oslovila jsem porodní oddělení v blízké havířovské nemocnici, které je velmi ceněné rodičkami z celé republiky pro skvělou péči a přístup. Paní primářka byla velmi milá a příjemná a byla mi nápomocná. Měla jsem původně vše domluveno s jinou rodinou u které, ale porod proběhl v noci tak rychle, že to nevyšlo.

Domluvila jsem se tedy s druhou, naprosto fantastickou a soudržnou rodinou, která zvolila porod s přítomností otce a do vody. Termín byl stanoven a počítala jsem s tím. Porod ale začal o den dřív, neváhala jsem, vzala si ze školy taxíka a jela rychle 20 km do nemocnice. Zaskočily mě světelné podmínky, nechtěla sem rušit intimnost atmosféry světly nebo bleskem a musela jsem se s tím vypořádat. Rodina i personál byli naprosto fantastičtí a já byla tichým svědkem výjimečného okamžiku zrození.

Chtěla bych ještě jednou velice poděkovat paní primářce a celému personálu porodnice za vstřícnost. Hlavně děkuji této fantastické rodině, která mi dovolila být součástí tak výjimečného a současně i intimního okamžiku. Bez nich by tato série nikdy nevznikla.

Celý článek najdete v březnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!