Fotograf, nebo pedagog?

Miroslav Němeček zakončil v roce 2003 své magisterské studium na Institutu tvůrčí fotografie SU v Opavě prací o životě a díle prof. Jána Šmoka, československé pedagogické legendy a zakladatele katedry fotografie na pražské FAMU.

V té době již ale také v centru Prahy ve Spálené ulici provozuje svou soukromou fotografickou školu (dnes Škola kreativní fotografie ve Francouzské ul. v Praze 2), jejíž fotografické kurzy a workshopy patří u nás dodnes mezi nejvyhledávanější, s více než 4000 absolventy. Mirkovo nedávné životní jubileum bylo pro mě skvělou příležitostí položit mu několik otázek.

Svou gratulaci ke kulatému jubileu hned doplním otázkou, která se nabízí: Ohlížíš se teď více nazpět a bilancuješ, nebo spíš slavíš prací?
To druhé je blíže pravdě, i když na jakési ohlédnutí za téměř čtvrtstoletím Školy kreativní fotografie (ŠKF), se kterou je spojena má profesní dráha, byl nyní také čas. Mimo jiné i proto, že jedna z absolventek naší školy, Renáta Süssová, letos zakončila svá bakalářská studia na mé almě mater, Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě (ITF), diplomovou prací o naší škole.

V její diplomce je krásně vylíčena v podstatě celá geneze ŠKF, doložená řadou archivních dokumentů a fotografických ilustrací, a pro každého zájemce je už nyní ke stažení v elektronické podobě na stránkách opavského ITF. Do svého bilancování musím ovšem zařadit i přípravu a realizaci samostatných výstav, z nichž jedna pod názvem Čas, co nikdy nebyl už proběhla na podzim v rámci 19. ročníku Blatenského fotofestivalu a alespoň jednu další, vysloveně retrospektivní, plánuji v tomto roce uspořádat ještě v Praze.

Nicméně, práce se školou i nyní převládá. Kromě kurzů a workshopů, které stále aktualizuji a v mnohých i učím, pořádáme jako škola v Domě zemědělské osvěty na Vinohradech pod záštitou a s podporou MČ Praha 2 populární Setkání s osobnostmi české fotografie.

Tyto autorské projekce a přednášky jsou hojně navštěvované a není se ani co divit, když se na nich prezentují takové osobnosti naší fotografie, jakými jsou například držitelé ocenění ze soutěže World Press Photo Michael Hanke či Roman Vondrouš, kurátor UPM v Praze Jan Mlčoch, ředitelka Blatenského fotofestivalu Kamila Berndorffová či moje kolegyně ze školy, skvělá street fotografka s řadou mezinárodních úspěchů Jana Kupčáková. V nadcházejícím období budeme mít příležitost a čest v rámci tohoto cyklu představit i další mimořádné osobnosti, v čele s prof. Vladimírem Birgusem, vedoucím ITF SU v Opavě.

A co vlastní fotografická tvorba? Máš na ni jako provozovatel školy a pedagog ještě vůbec čas?
Určitě mnohem méně, než bych chtěl. Nejsem ovšem ten typ fotografa, který potřebuje mít fotoaparát stále v ruce. Pro mě je to vždy spíš svátek, když si najdu během roku nějaký odpovídající čas, kdy se mohu soustředěně věnovat vlastním projektům.

Některé práce znám, například mozaiku Schody do nebe, oceněnou v soutěži Czech Press Photo 2002. Tvoje tvorba se mi ale zdá být vcelku specifická i poněkud odlišná od převládajícího tradičního pojetí dokumentární či výtvarné fotografie. K jakému žánru nebo stylu by ses tedy sám přiřadil?
Pokud jde o stylové vymezení, hlásil bych se přednostně ke konceptuální fotografii, primárně vycházející z určité vůdčí ideje či nápadu autora. Pokud jde o zařazení do některého z tradičních fotografických žánrů, byl by to zřejmě aranžovaný portrét. Ovšem mezi mými...

Celý článek najdete v lednovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!