Je možné dokonce i říct, že paměť vynechává jen člověku, avšak dokáže mu ji zpět přivolat také fotografie. Dokážou to nakonec i fotografie staré víc jak 50 let.
Text a foto: František Dostál ASČF, AFIAP
Ano, mnozí z nás tehdy nebyli ještě vůbec na světě. Nakonec na světě jsem nemusel být ani já sám, když v srpnu 1968 jeden sovětský hrdina na mě mířil samopalem a požadoval můj fotoaparát a exponované filmy. Ostatně ani já sám nevím, kde ve světě se objevily mé fotky.
_600x430.jpg)
Nakonec je to jedno kde, hlavně že odhalují hnusné chování tehdejšího agresora. Totiž při střelbě do budovy Národního muzea jsem v úkrytu předal své tři exponované kinofilmy jednomu cizinci, který v týž den opouštěl naši zemi…
_600x827.jpg)
Fotografie je jediná, která dokáže zastavit čas a přivolat vzpomínky. Reportážní fotografie rovněž odhaluje chování a jednání člověka v každé situaci. Je pak i výmluvným dokumentem. Dokumentární fotografie by měla být i varováním, jenže vladaři se pyšní svou mocí, a přitom ochranu své osoby mají zajištěnou.
_600x579.jpg)
To v srpnu 1968 u nás umírali lidé a jejich vrazi si v sadech na Petříně vařili cosi k snědku. Pravdě člověk neuteče, akorát ji často nechce slyšet. Jsou zde totiž ještě politici, kteří tehdy ještě nebyli na světě. Jenže fotografie sděluje vždy pravdu, i když ji mnozí nechtějí slyšet.
_600x840.jpg)
Ano, v srpnu 1968 se u nás střílelo a v Praze sovětští okupanti si zastříleli do budovy Národního muzea, protože si ji trošku popletli s českým rozhlasem na Vinohradech. Ostatně již před srpnem 1968 v Bulharsku soudruzi hlásali, že jsou u nás již Američané. Jenže ti jen u Davle točili válečný film a zdejší most se jim moc líbil.
_600x434.jpg)
Několik málo fotografií neprozradí vše, ale přesto promluví k člověku, který chce cosi vědět. Nicméně snímky zastavily běh času a člověk by měl být varován, aby se vždy správně choval a rozhodoval, že vyšle tanky do svobodné země. Prostě v srpnu 1968 jsem byl u toho stejně jako jiní...
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!